The Winner
by Chesireh
Nežárlilas, vůbec ne. Možná tě to jen trochu tížilo, ale
byla to Tinina chyba. Vůbec si tě nevšímala, dokonce se svými krásnými hnědými oči
podívala vícekrát na tu blbou bílou zeď malého pokoje, než na tvou otrávenou maličkost.
Ty zatraceně okouzlující tmavé oči svlékaly Newta do naha, jenže on nevypadal,
že by mu to ani v nejmenším vadilo.
Tichý hlas v tvé hlavě ti radil, aby ses zachovala jako
spratek a dostala ses z této příšerné situace, ale Queeniny dětsky světle
modré kukadla tě přinutila zůstat zde sedět s falešným úsměvem na tváři.
Seděla jsi tak rovně a ztuhle, že tě po chvíli začalo celé tělo bolet, jenže
sis byla jistá, že pokud by ses pohnula jen o milimetr, tvá ústa by se
přeměnila do šklebu.
To, že sledovalas Newta, dělalo věci ještě těžšími. Jak se
mohl na ni dívat, jako by byla zatracená chiméra, kterou neměl ještě tu čest
vidět na vlastní oči?
Jasně, že jsi teď musela přijmout ten fakt, že ses strašlivě
zamilovala do toho pihovatého muže, který se k tobě upínal každou sekundu
jeho života. Až na teď.
Queenie se uchechtla. Zamračila ses, protože jste obě matně
tušily, o čem si omámení milenci povídají.
„Zlato?“ Její dětsky modré oči se podívaly na ustaraného
muže po tvém boku, zatímco ty ses nutila k úšklebku.
„Jo?“ Vyšlo z tebe agresivně. Newt nevypadal, že si
všiml tvé otrávenosti, ovšem to se nedalo říct o Tině.
„Vypadáš trochu ustaraně. Možná bys měla jít ven.“ Takže teď
pěkná nová kamarádka toho blázna, co máš ráda, tě slušným způsobem vyhazuje ven
z kufru. Queenie se rychle postavila, její zlaté lokny se pohybem zavlnily
a skoro k tobě přiběhla, chytla tě za tvou napjatou ruku a postavila tě
vedle ní.
„Konečně! Pojď!“ Prohlásila blondýnka nadšeně, vysloužíc si tvé
pozvednuté obočí. Newt vypadal, že chce něco říct, jenže se znovu zaseknul v další
konverzaci, než stačil vyslovit tvé jméno. Zbožňoval Tinu, ale její náhlé
pokusy ho uvěznit v obyčejných debatách mu nebyly dvakrát příjemné.
Chybělas mu, i když si seděla vedle něj, Newt tě tam necítil.
„Vážně nechápu, co to tu naznačuješ?“ Přechytračit telepata
bylo nemožné, přesto tvá slova vypadla z tvých úst, aniž bys nad nimi
trochu zapřemýšlela.
„Oh, prosím tě! Víš, že jsem hrozná, co se týče naslouchání
druhým, ale čtení myšlenek, to je úplně něco jiného. Slyšela bych tě, i kdybych
nechtěla.“ Vyšpulila ústa jako dítě, založila si své hubené ruce a zamračila se
na tebe stejně, jako ty na ni. „Je to jako pobuřující hořce komická tragédie
jako z kýčovité knížky, proboha! Skoro ho slyším, jak se o tebe právě teď
strachuje.“
„Queenie-“ Ještě před chvílí se chovala, jakoby byla na tebe
naštvaná a teď převzala vedení bláznivost, která si přála pomoci okouzlující
ženě, která nedostala svou šanci. Ten poslední fakt tě tak rozčiloval, že jsi
chtěla na ni začít mluvit mnohem ostřejším a tvrdším tónem, o když jsi věděla,
že když budeš zlá na svou kamarádku, že tím nic nevyřešíš.
Najednou tvé oči zachytily nezvučný pohyb dveří. I Queenie
se zvědavě podívala k dřevěnému rámu. Muž, o kterým sis myslelas, že jej
očekává, se objevil s nadějným, trochu ustrašeným malým úsměvem. Jeho vlasy
byly ještě víc rozcuchané, než kdy dřív, jeho prsty se pohnuly, a pak ti došlo,
že to díky projíždění jeho vlastních rukou, získal nový účes. Bohužel, kvůli
jeho červeným tvářím jsi usoudila, že to bylo kvůli tomu, jak byl nervózní,
když jste ho nechaly s Tinou o samotě. „Um, doufám, že vás neruším…“
„A je tu, ani deset minut. Nový rekord, gratuluju,
milovníku. Zatím, (jméno).“ Blondýnka se ušklíbla, skoro zakroutila očima.
Odešla z obývacího pokoje za zvuku klepání jejích nízkých růžových
podpatků. Vypadala tak náležitě hrdě.
„M-milovníku?“ Newt, s vykuleným pohledem, zrudl do
barvy krve. Natočilas svou hlavu lehce doprava s výrazem zmatení, čímž
předstíralas, že nemáš tušení, o čem to Queenie mluvila.
„Možná mluvila o Tině. Myslím tím, že jsme vás nechaly o samotě.“
„Cože jste?“ Zamračil se, zíraje na tvé oči na sekundu, čímž
způsobil, že se tvá čelist napjala, aby ses připravila na nadávání. Poté, co si
uvědomil, jak těžké bylo udržet pohled na zemi, se jeho obličej naplnil
známějšími a přívětivějšími pocity.
„Promiň.“ Omlouvaje se, Newt k tobě přistoupil. Byl
unavený, pomalu k tobě přišlapoval. „Jen jsem chtěl zjistit, jestli ti je
dobře, vypadáš trochu bledě…“ Jeho prsty opatrně našly tvou tvář a přejížděl
něžně po jemné pokožce.
„Hmm…Jsem v pohodě, možná se jen potřebuju vyspat…“
Zašeptala jsi v panice, neodvažujíc se neříct vůbec nic nebo ucuknout od
jeho doteku.
„Tak pak pojďme spát.“ Oznámil Newt s úsměvem a zacuchal
tvé vlasy.
„H-hej!“
„Vystrašilas mě, posledně, když si chytila tu chřipku a skoro
omdlela, když nechtěla zmizet!“ Vysvětlil mateřským tónem a zatáhl tě za ruku
směrem k jejich společnému pokoji. Moc se ti nelíbila představa, že s ním
budeš muset zůstat, když nejsi schopná pořádně zpracovat své emoce, jenže
nechat ho samotného s Goldsteinovými sestrami, to je něco, co už nechceš
nikdy udělat.
„Spíš?“
„Ještě ne, musím dokončit tuhle stránku.“ Vyčerpaný muž si
promnul své oči, zatímco sis představovala, jak budou jeho kruhy pod očima
vypadat o pár hodin později ráno.
„Newte, musíme spát a já rozhodně nemůžu spát, pokud jsou
rožnutá světla svítící mi do obličeje.“ Jeho obličej ztvrdnul v zápalu koncentrace
a jeho ruka začala ještě rychleji škrábat slova na papír.
„Skoro hotovo!“ Zasmála ses, lehla sis zpět na svou postel a
začala si s malým úšklebkem studovat strop. Za celou dobu zmínil Tinu jen
jednou a to jen proto, že si Newt stěžoval na neodbytnost jeho kamarádky.
Pihovatý muž nějak nemohl přijít na to, proč jste obě dvě měly nutkání začít konverzaci
ve stejnou dobu a to, že si toho nevšiml, ho udělalo ještě více roztomilým.
(Aspoň to bylo roztomilé, když tu nebyla vedle něho Tina.)
Během pěti až deseti minut Newt dokončil popisování detailů
ve svém skriptu a přešel k jedné skříni. „Nedívej se!“ Newt zakryl tvůj
obličej polštáři na posteli a začal se převlíkat.
„Proč ti to trvá tak dlouho? Já tu umřu, ty loudavče.“ Hlasitý
smích prozvonil místností a pár horkých prstů odstranil pár polštářů a nechal
zakryté jen tvé oči.
„Nepřeháněj, lásko. Jaksi nemůžu najít to modré tričko,
nevíš, kam jsem ho dal?“
„Hm? Včera ses převlíkal v kufru.“ Nyní jsi uslyšela,
jak si povzdychnul, skoro o minutu později uslyšelas šustění a čekala jsi, až
tě nechá oddělat si polštář z obličeje. „Newtone?“
Ticho bylo odpovědí, ale vědělas, že stále byl zde v místnosti.
Cítila jsi tu známou vůni lékořice, zatímco tu stál po tvém boku. „Co je?“
Jemná, horká a vlhká ústa se cudně spojila s těma tvýma
se sladkostí medu. Zaskočeně jsi ho nechala dál tě líbat, ačkoliv ses sama
nezapojila do polibku. Když si toho Newt všiml, odtrhl se, zatímco ses
posadila. Tvé tváře hořely víc, jak kdy jindy a cítila jsi, jak se ti vařící
krev koncentrovala okolo tvého nosu.
„Oh, bože! Strašně se omlouvám! Vážně! Nechtěl jsem…!
Vlastně, chtěl jsem tě políbit, ale…ale já vím, měl jsem se zeptat-“ Zvedl ruce
a otevřel své dlaně. Jen čekal, jestli něco řekneš.
„Takže..takže mě máš rád?“
„Em…ano, samozřejmě, že tě mám rád. Já, myslel jsem, že to
bylo jasné po minulých Vánocích…?“ Newt zmateně natočil hlavu na stranu a zamračil
se trochu.
„Oh. Ten, ten řetízek?“
„…Ty jsi nepochopila, co to znamenalo?“ Jeho naděje se
zvyšovala, jeho srdce začalo zběsile bušit, zatímco ty ses pokoušela nedát si
hned facku. Možná jsi jen před pár minutami usnula a teď se ti zdál nádherný
sen.
„Na mou obranu, ‚miluji tě‘ může znamenat hodně věcí. Ani
jsi to neřekl…! Jen si předpokládal, že to vím.“ Newt se při tvých slovech
zasekl.
„Jak mám vzít tuto odpověď?“
„Taky tě miluju, Scamandere.“ Klekla sis, natáhlas k němu
ruku a přitáhla si ho za košili. Hned, jak zmizela mezera mezi vámi, tvé rty
sladce narazily do těch jeho.
I předtím, než jste potkali Tinu, byla jsi vítězkou jeho
srdce, i když jsi to ani netušila. Věci jako žárlivost zaslepí i ty
nejchytřejší ženy. Naštěstí, mělas Queenie na své straně.
(A tajně i Tinu. Brunetu, která milovala Newta tak moc, že
by ho uchránila od dalšího zlomeného srdce díky jeho a tvé nevšímavosti, když
už věděla o tvých citech, které jsi pro něj chovala.)
0 komentářů:
Okomentovat