Sakura otočila svou hlavu na stranu, aby viděla svého
blonďatého týmového partnera. Jeho oči byly zavřené a na tváři se mu usadil
jemný úsměv. Sakura se jemně nadechla a otočila se zpět nesmírnou noční oblohu.
Poprvé za poslední dva týdny se konečně dokázala volně nadechnout. Naruto byl
nezvykle potichu od jeho návratu z tréninku s Killer Beem. Ani jednou
jí nenavštívil v nemocnici a ani jí nepozval na ramen. Dokonce byl doma už
týden, když Sakura zjistila, že už byl zpátky a to jen díky tomu, že zaslechla
rozhovor mezi Shizune a Tsunade. A když se na to své sensei zeptala, Tsunade jí
odmávla s tím, že se Naruto musel v poslední době vypořádat
s hodně věcmi. Takže když po unavující směně v nemocnici našla Naruta
čekajícího venku a zeptal se, jestli si nechce dát souboj, bez zaváhání
souhlasila. Jejich souboj byl velmi intenzivní, až na konci spadla na zem,
ztěžka oddychujíc s Narutem vedle ni. Stejně jako Naruto i ona cítila
nutkání zavřít oči a nechala se uspávat zvuky noci.
„Potkal jsem svou mámu.“
Sakuřiny oči se rychle otevřely. Bylo to poprvé od žádosti
na souboj, co na ni promluvil. „Cože?“
„Potkal jsem svou mámu.“
Naruto slyšel, že se posadila a cítil její pohled na něj, i
když měl oči zavřené. „Naruto, tvá máma je mrtvá.“
Naruto se zasmál, když uslyšel obavy v jejím hlase. „Já
vím.“
A pak jí začal vyprávět o jeho tréninku, jeho souboji
s Kyuubim a jak chakra jeho matky s ním byla do něj zapečetěna, aby
mu mohla pomoct, stejně jako mu pomohl jeho otec při bitvě s Peinem.
Věděl, že to všechno znělo neuvěřitelně, ale musel se o tom s ní podělit.
A když se vrátil z tréninku zpět do vesnice a všechno řekl Tsunade,
požádala ho, aby to nikomu neříkal a pokusili se to udržet jen mezi nimi. To
byl ten důvod, proč se jí celou tu dobu vyhýbal, jenže po těch dvou týdnech si
uvědomil, že to už nezvládne. Musel to někomu říct a ten někdo měla být Sakura.
Její reakce byl důležitější než reakce kohokoliv jiného. Když skončil,
pozoroval jí koutkem oka a čekal, až něco konečně řekne, cokoliv.
Po chvíli, která mu připadala jako věčnost, se ho tiše
zeptala: „Jaká byla?“
Naruto si vydechl, aniž by si uvědomil, že celou tu dobu ani
nedýchal: „Byla jako já.“
„Takže hlučná a protivná?“
„Sakura-chan, ty jsi tak zlá!“
Sakura se zasmála jeho dětskému zakňučení. Nemusela se na
něj podívat, aby věděla, že začal špulit rty. A díky tomu napětí posledních
dvou týdnů konečně zmizelo. Zase byli jen Naruto a Sakura. Týmoví partneři,
nejlepší přátelé a možná…Sakura se tiše otočila k jeho obličeji. Nedíval
se na ní a ani nevypadal, že by si všimnul, že se pohnula. Pomalu, ale
odhodlaně se chytla svou malou rukou té jeho obrovské. Naruto překvapeně
vydechl, když ucítil její dotek, ale neodtáhl se. Otočil se na ní
s tázavýma očima a podíval se do jejích smaragdů.
Sakura se usmála a stiskla jeho ruku: „Musela být úžasná.“
Sakura ho pozoroval, jak zavřel oči a třepotavě vydechl.
Chvíli si myslela, že snad řekla něco špatně, ale když znovu otevřel víčky,
jeho oči se třpytily a ona se na ni usmíval: „Ano, to byla.“ Položil se na záda,
ale stále ji pevně držel za ruku. „Vážně byla.“
Sakura si nebyla jistá, jak dlouho tam tak leželi. Další
věc, co si pamatuje, je, jak ji Naruto tahal za ruku, aby se postavila: „Tak
pojď, ospalče.“ Zmateně se posadila a dovolila mu, aby jí postavil. Naruto
nejspíš použil moc síly, protože nakonec skončil s rukama okolo jejího
pasu a obličejem sotva centimetr od toho jejího. Možná to nebyla nehoda. Cítila
jeho dech na své tváři, když se trochu zasmál. „Víš, Sakura-chan, moje máma se
zamilovala do tady, když jí řekl, jak moc její rudé vlasy byly krásné.“
Sakura cítila, jak stále víc rudne a rudne kvůli tomu, jak
byli k sobě blízko, a tak se pokusila vytvořit mezi nimi nějaký prostor.
„Naruto, co to…?“ Zlomil se jí hlas, když si všimla, jak moc byl fascinován,
když jí odhrnoval pramen vlasů, který jí spadl do očí.
„Máš nádherné vlasy, Sakura-chan.“ Ušklíbl se, když uviděl
její překvapený výraz a drze ji políbil na čelo, než se oddálil.
Sakura tam stála, neschopná se pohnout, Naruto jí kompletně
uzemnil tím, co teď udělal.
„Sakura-chan?“
Když uslyšela jeho hlas, pomalu vzhlédla na jeho samolibý
úsměv. „Pojď, Sakura-chan, odvedu tě domů.“
Vypadalo to, že ještě chvíli rozjímala, než se k němu
konečně rozešla a chytila jeho ruku. Jenže když se pokusil rozejít, přitáhla si
ho k sobě a políbila ho na ústa. A než stihl vůbec zareagovat, polibek
skončil. Sakura spokojeně sledovala Narutův ohromený výraz, který dokonale
kopíroval ten její ještě před chvílí. Pomalu a účelně vytvořila mezi nimi
prostor, než na něj přes rameno zavolala: „Tak pojď, Naruto, myslela jsem, že
mě odvedeš domů.“
Oba byli připravení, když o pár minut později chytil Naruto
Sakuru a dal jí její první pořádnou pusu.
Naruto a Sakura. Ten hyperaktivní blonďák a ty růžovlasá
holka s velkým čelem. On byl blbeček, co změnil život všem, co potkal a
ona byla ostýchavá holka, co už nikdy nechtěla být opomenuta ve stínech svých
týmových partnerů. Miloval ji tak dlouho, jak si pamatoval a ona nikdy
nedokázala určitě říct, kdy se zamilovala do toho blba. Naruto a Sakura. Týmoví
partneři, nejlepší přátelé a spřízněné duše.
0 komentářů:
Okomentovat