Without That Smile
by Bread Crumbs21
Jeden rok. Byl to jeden rok, skončila čtvrtá velká ninja
válka. Nyní všech pět velkých zemí žijí v míru. Člověk by si myslel, že od
teď by měl být život největšího hrdiny války, Naruta Uzumaki, prostě úžasný.
Bohužel, není tomu tak.
Naruto trpěl. Není to těžké se falešně usmívat, když jste to
dělali celý svůj život. Snažil se, aby si jeho přátelé ničeho nevšimli a
mysleli si, že je všechno v pohodě. Ale ti nejbližší jej prohlédli. Jak
dlouho muž dokáže nadbíhat dívce, než se nakonec vzdá? No, Naruto Uzumaki se
nikdy nevzdává. Ale poprvé ve svém životě si nemyslel, že by tuhle bitvu mohl
vyhrát. A to ho zabíjelo.
Sakura. Ta žena. Vždycky si myslel, že bude bláznivě
zamilovaná do Sasukeho až do konce svého života. Naruto se tak moc snažil skrýt
tu závist, kterou cítil vůči Sasukemu, jenže to bylo stále těžší a těžší
udržet. A i přesto je a navždy bude pro něj vším. I přes tu bolest a utrpení,
které mu způsobuje, ji miluje jako nikoho.
Sakura si všimla, že její nejlepší přítel, Naruto, se asi
před třemi měsíci začal měnit. Byl to zrovna významný moment jejich života,
protože to byl den, kdy se Sasuke vrátil z jeho ‚cesty vykoupení‘.
Po jeho návratu se Naruto objevoval čím dál tím míň a míň,
jenže nedokázala pochopit, proč. Nikdo to nedokázal.
„Naruto! Naruto, jsi tam?“ Křičela Sakura, zatímco bušila na
dveře Narutova bytu.
O pár minut hlasitého ťukání později se Naruto konečně
uráčil otevřít dveře, aby Sakura ty dveře ještě nevylomila.
„Jé, ahoj, Sakura-chan! Dlouho jsme se neviděli!“ Pronesl
Naruto svým typickým veselým hlasem.
„Žádný ‚Jé, ahoj!‘, pane! Mlátila jsem do těch dveří snad
pět minut!“ Odpověděla mu otráveně Sakura.
„Promiň, Sakura-chan. Byl jsem ve sprše.“ Zalhal Naruto.
Jednoduše neměl náladu se někým vybavovat.
„V pohodě. Jen jsem tě chtěla zkontrolovat. Se Sasukem už
jsme se začínali trochu strachovat. Už tě docela postrádáme, víš?“
„Se Sasukem, jo?
Pochybuju, že by se o mě zrovna on strachoval.“ Pomyslel si Naruto.
„Díky, Sakura-chan. Vážně. Jen jsem toho měl moc poslední
dobou. Ale jsem v pořádku, přísahám.“ Zalhal znovu. Nebyl v pořádku.
Ani zdaleka ne.
„Pokud to myslíš vážně, tak přijď dnes večer
k Ichiraku. Máme tam setkání. Všichni tam budou a všem chybíš.“ Řekla
šťastně Sakura. Vážně jí chyběl její praštěný blonďatý kamarád.
„Sakuro, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Poslední dobou
se necítím ve své kůží. A já-“
„Prosím!“ Zakřičela Sakura mnohem víc nahlas, než měla
v plánu, aby přerušila Naruta.
„C-, dobře. Fajn. Přijdu. Šťastná?“
„Ano.“
„Buď tam okolo osmé, jo? A ne, že tam budeš pozdě!“
Zakřičela Sakura, zatímco odcházel od bytu pryč.
„Neboj se, budu tam včas.“ Řekl víceméně sobě a zavřel
dveře.
Nikdy nebyl schopný říct ne své vysněné holce.
Na Narutových hodinkách byla za pět minut osm. Chtěl tam být
na čas. Nakonec to Sakuře slíbil.
Jakmile zvedl závěsy, aby se dostal do Ichiraku ramen, byl
přivítán něčím, co už nějakou dobu neviděl. Konožská jedenáctka. Všichni na
jednom místě. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho to nepotěšilo. Navíc mu chyběl Neji
a věděl, že by Neji chtěl, aby všichni pokračovali ve svých životech.
„Čau, Naruto!“ Zakřičeli všichni, aby pozdravili svého
blonďatého přítele, kterého už nějakou dobu neviděli.
„Čau, lidi! Je skvělé vás všechny znovu vidět.“ Pozdravil je
Naruto.
Naruto došel je barové židli a posadil se. Pak byl přivítán
Ayame, která přišla pro objednávku.
„Ahoj, Ayame. Díky. Dal bych si tři misky miso ramenu
s vepřovým.“ Objednal si své oblíbené jídlo.
Jakmile se usadil, uslyšel za sebou přijít nějaké lidi, a
tak se otočil. Byla to Sakura a Sasuke.
„Děkuju, že jsi přišel, Naruto.“ Řekla vděčně Sakura.
„Nemusíš mi děkovat, Sakura-chan. Jsem tu rád.“ Odpověděl
Naruto.
Sakura poté poklepala Sasukeho po rameni, aby taky nějak
ukázal, že Naruto zaregistroval. Vidíte, Sasuke je stále velmi neemocionální
člověk. Některé věci se prostě nemění.
„Idiote.“ Řekl nijak neohromený Sasuke po neutuchajícího
pošťuchování od Sakury.
„Taky jsi mi chyběl, blbe.“
„Díky. A teď, můžete se nějak snést? Jste oba dospělí muži,
ale stále se chováte jak děcka. Nedělejte nic hloupého, zatímco tu nebudu.
Odskočím si rychle na toaletu. Budu hned zpátky.“ Řekla lehce otráveně Sakura,
kvůli jejich vzájemnému urážení a pošťuchování i po takové dlouhé době, co se
neviděli.
Jakmile odešla Sakura na záchod, rozhodl se Naruto začít
konverzaci se Sasukem.
„Takže, blbe, jak ses měl?“ Zeptal se Naruto podivným tónem.
„Hm, dobře.“ Odpověděl Sasuke.
Naruto si povzdechl a poškrábal se na hlavě: „Bezva pokec.“
„Řekl jsem, že se mám dobře. A vypadá to, že se máš dobře
taky. Zajímalo ?by mě, proč se o tebe Sakura bála.“
„Ona se o mě bála? Docela mě překvapuje, že měla čas
přemýšlet nad něčím jiným, než jsi ty.“ Odpověděl Naruto. Ihned se proklínal za
to, že to vůbec řekl nahlas.
Sasuke se s pozvednutým obočím podíval na Naruta a
nakonec pověděl: „Co to má přesně znamenat, idiote?“ Řekl Sasuke. Chtěl
odpověď.
Naruto se napnul. Asi trochu předvídala. A Sasuke byl velmi
všímavý člověk a rád se upínal k věcem, které nějak Naruta trápily.
„Uh, nic.“ Nabídl mu Naruto chabou odpověď.
Sasuke se na něj nepřestával podivně dívat. To napnutí by se
dalo krájet.
„Ugh, dobře. Já jen…Nemyslíš, že se o tebe stará trochu moc?
Jako bys byl její celý svět či co.“ Řekl Naruto. Konečně dal Sasukemu pádnou
odpověď.
„Dobře. A? Pokud ano, není to tvůj problém.“ Sasuke věděl,
kam tím míří. Dobře věděl, že Naruto stále miluje Sakuru. Takže se rozhodl
trochu blonďatého budoucího hokage popostrčit.
„Co tím myslíš, blbe?“ Zakřičel Naruto na Sasukeho.
„Kdybys nebyl tak zabedněnej, tak bys jistě věděl, co tím
myslím. Jen říkám, že ano, Sakura je mi velmi blízká a hodně stará se o mě. A
myslím, že k ní cítím to samé. Nakonec, je to velmi silná krásná
kunoichi.“ Řekl přímo do Narutovi tváře.
V Narutovi se začala vařit krev. Vždycky věděl, že je
tu možnost, že se to stane, ale teď, když to bylo aktuální, byl naštvaný ještě
víc, než kdy dřív.
Naruto se na sekundu podíval na Sasukeho, a pak vypadl
z Ichiraku ramen. Věděl, že si lidé začnou myslet, že ještě stále chová
pro tu růžovlasou kunoichi nějaké city po té menší hádce. Jenže zrovna teď už
mu to bylo úplně jedno. Bolelo to, když si představil Sasukeho a Sakuru, jeho Sakuru-chan, že spolu chodí.
Blonďatý budoucí hokage věděl, že je sobecký, ale když jste nesobecký po celý svůj život, je
pochopitelné, že jednou konečně chcete něco i pro sebe.
Naruto došel ke staré houpačce, když byl mladší, vždycky sem
přišel vyplakat bolest, kterou mu vesničané způsobovali. Tehdy se cítil tak sám
a nyní se cítí stejně, jako když byl mladší. Sám.
Sakura zrovna vyšla z toalety. Namířila si to zpět
k místu, kde ona, Naruto a Sasuke seděli, když si všimla, že ta blonďatá
praštěná střela tam není. Sakura přešla k Sasukemu, doufajíc, že ví, kam
Naruto zmizel.
„Hej, Sasuke, kam odešel Naruto?“ Zeptala se Sakura.
Nevěděla. Že se Sasuke s Narutem pohádal. No, nebyla to vyloženě hádka.
Naruto utekl dřív, než to mohlo dojít k něčemu horšímu. Což bylo asi
nejlepší, co mohl udělat.
„Ten Idiot utekl.“ Odpověděl svým normálním nezaujatým
hlasem.
„Počkej, co? Proč by to dělal?“ Zeptala se Saukra trochu
anštvaně. Slíbil jí, že tu bude na setkání. Dokonce to uspořádali na jeho nejoblíbenějším
místě světa, jen aby to udělali pro něj lákavější. Sakura nelhala, když
Narutovi řekla, že všem chybí. To, co mu neřekla, bylo, že jí chyběl ze všech nejvíc.
„Řekl jsem mu něco, co se mu nejspíš moc nelíbilo. Víš,
Sakuro, ten idiot vážně nepozná srandu.“
„Cos mu řekl?“ Zeptala se ho chladně. Začínala být dost
naštvaná. Pokud si to dobře pamatovala, tak Sasukeho definice žertu byla docela
alternativní.
„V podstatě jsem mu řekl, že tě nezajímá. Že se staráš víc o
mě. Dělal jsem si srandu, ale neměl jsem pravdu? Nelhal jsem tomu idiotovi.“
Řekl Sasuke Sakuře. A opravdu to vypadalo, že to myslí smrtelně vážně.
„Ty jsi co?“ Zakřičela Sakura a navázala. „Proč jsi mu
k čertu říkal, že se o něj zajímám míň než o tebe?“ Dost dobře víš, že
takhle opravdu žertovat okolo Naruta nemůžeš. Po tom, co si jako dítě zažil, si
tohle nezaslouží. Potřebuje vědět, že je pro nás všechny důležitý. Hodně.“
Řekla Sakura upřímně. Poslední část už jen ale šeptala.
„Někteří se o něj starají víc, než jiní, Sakuro. O tom víš
ale víc, než my.“
Co za tím myslel? Snažil se tvrdit, že Sakura vůči tomu
blonďatýmu blbečkovi jménem Naruto cítí něco víc než přátelství?
„Sasuke, snažíš se mi něco říct?“ Zeptala se ho Sakura.
Nedocházelo jí, co se jí snaží Sasuke naznačit.
„Ano, Sakuro, vlastně se o to snažím. Je zřejmý, že ti na
Narutovi záleží.“
„Jasně, že mi na něm zálěží! Je to můj nejlepší přítel!“
Řekl Sakura. Přerušila Sasukeho. Už věděla, co dalšího Sasuke řekne, ale nebyla
si jistá, že je připravená to slyšet.
„Prosím tě, Sakuro, víš, co ti tu povídám. Miluješ toho
pitomce. Všichni to víme.“
„Sasuke, promiň, ale tohle není tvoje záležitost.“ Řekla
Sakura hlavně proto, aby nemusela v této konverzaci pokračovat.
Otočila se a byla připravená odejít ze stánku, jenže ještě
chtěla pár věcí říct.
„Jo a Sasuke. Nelichoť si. Záleží mi na tobě, ale pokud si
myslíš, že jsi pro mě důležitější, tak začni rychle používat tu svou hlavu. Měj
se!“ Řekla Sakura Sasukemu a usmála se a odešla.
Sasuke se lehce zasmál: „Hm. Já vím, Sakuro. Teda, ty ho
fakt miluješ.“ Řekl pro sebe Sasuke.
Naruto a Sakura byli jeho rodina. Věděl, že se oba mají
rádi, takže proč je trochu nepostrčit? Rychlostí, kterou se sbližovali, by se
nikdy nic nestalo. Naruto se příliš bál, že by zničil jeho přátelství se
Sakurou, pokud by to nedopadlo dobře a Sakura se zase bála, že by jí Naruto
odmítl. Navíc to nebylo pro ni lehké přijmout ten fakt, že je do muže, kterého
týrala, když byli mladší, zamilovala až po uši. Mimo to, Sasuke věděl, že je to
to nejmenší, co pro ně může udělat, po tom všem, čím je nechal projít kvůli
němu. A konečně byli spolu. No, skoro.
Sakura šla domů. Myšlenkami byla stále u konverzace, kterou
měla se Sasukem. Nemohla přestat na to myslet. Ano, cítila něco
k Narutovi. Ale bála se. Věděla, že si ho nezaslouží.
Během jejich života mu způsobila tolik bolesti. Hnala se za
jiným mužem po celé její dětství a většinu svého pubertálního období, i když
měla před sebou toho nejlepšího, co si mohla přát. Nebo to její falešné
přiznání v zemi sněhu. To si Naruto určitě nezasloužil. Kdyby věděla, jak
jinak se ho pokusit zastavit od toho, co si myslela, že byla sebevražda,
udělala by to.
A právě to přiznání ji změnilo. Sakura už tehdy k němu
chovala city. Ale tehdy ještě nebyly moc silné, ale byly tu. A teď ho miluje.
Bez pochyb. Jenže je tu problém. Jak mu může říct, že ho miluje, když ví, že si
zaslouží mnohem víc?
Sakura nedávala pozor na cestu, takže nebylo divu, když do
někoho narazila.
„Au! Kruci, příště dávej pozor, kam šlapeš!“ Zakřičela Ino,
než se na ni podívala. „Počkat, čelisko? Co tu děláš?“ Teď, když viděla, do
koho narazila, se uklidnila.
Sakura si oprašovala zadek od prašné země a řekla: „Oh,
ahoj, Ino. Promiň, že jsem do tebe narazila. Nedávala jsem pozor. Nějak jsem
moc přemýšlela.“ Řekla Sakura.
„Nedělej si s tím těžkou hlavu. Takže, co se děje?
Problémy s muži?“ Zeptala se prostě Ino.
„Co-jak jsi-?“ Koktala Sakura. Nevěděla, jak by měla
odpovědět. Ino se trefila do černého.
„Oh, prosím tě, Sakuro. Jsem královna, když přijde na tyto
věcí a neměla bys být zrovna překvapená. Plus, máš ten pohled na obličeji,
kterej křičí problémy s muži.“ Řekla Ino nonšalantním hlasem. Pro Ino
nebylo obtížné odhalit podstatu jejího problému. Pro Sakuru by to mohl být
klidně konec světa.
Sakura byla nervózní ohledně toho, že by měla říct Ino ano.
Jenže vlastně neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. A navíc nikam nešla. Jen
se bezcílně poflakovala a snažila se poskládat si myšlenky.
„Fajn, dostalas mě, Ino. Je tu kluk, kterého mám fakt ráda a chci mu říct, co
k němu cítím, jenže vím, že si ho nezasloužím.“ Řekla Sakura se slzami
v očích.
„Sakuro, není to na něm, aby to rozhodl? Jo, já vím, že se
snažíš udělat to, co si myslíš, že je pro něj nejlepší, ale co když jsi to ty, co je pro něj nejlepší? Myslela jsi
vůbec na to, co chce on? Nebo líp, zeptala ses ho?“ Zaútočila Ino na Sakuru
s nějakými docela těžkými otázkami, což bylo součástí plánu. Ino chtěla,
aby se Sakura pořádně zamyslela, než něco udělá.
„Ne, Ino, ty nechápeš, co jsem mu udělala. Nechala jsem ho
roky trpět. Nechala jsem ho mě sledovat, jak se ženu za ztraceným případem jako
pitomá malá holka. Hrála jsem si s jeho city a ani jednou mě nenapadlo, že
bych mu tím mohla ubližovat. Byla jsem tak blbá, Ino. Co když jsem si zničila
jedinou šanci být s někým, koho miluju? Co když se rozhodne, že dá šanci
někomu, kdo ho má rád? Co když se mi vysměje přímo do obličeje? Co budu dělat,
až se to stane, co?“ Sakura se hroutila. Přehrada, která držela její emoce
stranou, se přetrhla. A vyvalila všechny své obavy na svou nejlepší kamarádku.
Ino si položila prst na bradu a pár minut na Sakuru zírala.
Vypadalo to, že přemýšlí nad tím, co by měla růžovlasé kunoichi říct.
Ino pomalu začala mluvit: „Sakuro, opravdu si myslíš, že by
Naruto něco z těch věcí udělal? Podívej se na sebe. Rozhodně mu nepomůžeš
tím, že mu nic neřekneš. Upřímně, spíš mu tím ubližuješ. Přestaň si vymýšlet
různé výmluvy, čelisko. Protože nakonec, pokud budeš příliš dlouho váhat, Naruto
se posune dál. A teď se, prosím, sama sebe zeptej. Dokážeš bez něj žít? Dokážeš
žít bez toho, jak tě miluje i s tvými nedokonalostmi? Dokážeš žít bez
toho, jak s tebou zachází jako s královnou? Dokážeš žít bez něj po
tvém boku? A konečně, dokážeš žít bez toho stupidního úsměvu? Toho úsměvu,
kterej zatraceně dobře znáš, kterej dokáže prozářit tvůj den a donutí tě
pokračovat dál.“ Nadechla se pořádně Ino. Právě měla za sebou hodně mluvení a
křičení.
V Sakuřiných očích se objevovaly slzy. Nedokázala žít
bez těchto věcí. Potřebovala Naruta. Doplňoval jí.
„Ne.“ Řekla Sakura.
„Co ne?“ Zeptala se Ino.
„Nedokážu žít bez něj, Ino. On-on tu vždy pro mě byl. Naruto
mě miloval během mých nejhorších i nejlepších chvílí. Máš pravdu, už se nebudu
vymlouvat. Musím říct, jak se cítím. Musím mu říct…že ho miluju.“ Řekla Sakura
s širokým úsměvem na tváři. Právě teď získala sebedůvěru a víru, kterou
potřebovala.
„Výborně, holka. Jdi získat svého chlapa, Sakuro!“ Řekla
šťastně Ino.
„Půjdu, Ino. Díky, že jsi do mě vkřičela nějakej rozum.“
Přiběhla Sakura k Ino a pořádně ji objala. „Nevím, co bych bez tebe
dělala, prasečino.“
„Jo, jo. Taky tě mám ráda. A teď jdi! Nenech Naruta čekat!“
Řekla Ino Sakuře, když se od sebe odtáhly.
A tak se Sakura otočila a šla najít Naruta. Její budoucnost
čekala.
Naruto seděl na staré houpačce. Přemýšlel o svém životě, a
jak se dostal tam, kde je dnes.
Naruto si povzdechl: „Hádám,
že jediná věc, na které teď musím pracovat, je stát se hokage. Jo, to je
všechno. Budu dělat všechno, abych byl tím nejlepším hokagem, který tu kdy byl.
Kakashi-sensei brzy půjde do důchodu, takže by se mohl můj sen stát
skutečností.“ Zasmál se smutně. „Jen
kdybych si mohl splnit oba moje sny.“ Pomyslel si trpce.
Slyšel za sebou křupat uschlé listí. Otočil se, aby zjistil,
kdo to je a byl překvapený, když uviděl přímo před sebou Sakuřinu krásnou tvář.
„Našla jsem tě, Naruto.“ Sotva zašeptala Sakura.
„Sakura-chan, ahoj. Promiň, že jsem tě dřív otravoval. Ale
neboj se. Pochopil jsem signály.“
„Ne, Naruto, nepochopil.“ Ihned odpověděla Sakura.
Naruto se na ni zmateně podíval. „Sakura-chan, Sasuke mi
řekl, že jste se dost sblížili. Jsem za tebe rád. Konečně se ti splní to, po
čem jsi vždy toužila.“ Řekl s nuceným úsměvem na tváři. Už byl unavený
z toho, že byl pro ni jen kamarád. Chtěl víc.
„Vím, co ti řekl, ale to nebyla pravda. Podle něho to byl
‚vtip‘. Jsme si blízcí, ano, ale ne tak, jak si myslíš.“ Pověděla Sakura.
Naruto znovu chtěl začít mluvit, ale Sakura ho přerušila,
než ze sebe dostal jediné slovo.
„Naruto, chci, abys na pár minut jen poslouchal, ano?“
Blonďák přikývl a začal jí věnovat extra pozornost.
Sakura začala: „Sblížit se Sasukem není to, co chci. Chci se
sblížit s tebou.“
Pochopitelně byl Naruto v šoku. Teď chtěl ještě víc
slyšet, co má Sakura na srdci.
„Na konci války, když jsem se na tebe podívala, viděla jsem
úžasného statečného muže. Viděla jsem muže, který povede naši vesnici do
zlatých věků, a viděla jsem muže, který se nikdy
nevzdává svých přesvědčení. Stál jsi vedle Sasukeho a Kakashi-senseie a měl
jsi ten velký potrhlý úsměv na tváři. Bože, ten úsměv. Věděl jsi, že tvůj úsměv
rozmazává mé veškeré pochyby? Díky tvému úsměvu se cítím tak…bezpečně a
uceleně.“ Sakura natáhla svou ruku a jemně se dotkla jeho tváře. Lehce
pohladila jeho fousky, na což souhlasně zavrněl. Sakura se usmála.
„Stal ses tak pohledný, víš to?“ Narutův obličej zčervenal
jako rajče. Sakura se znovu ušklíbla. „Naruto, činíš mě tou nejšťastnější
dívkou na světě. Když mě objímáš, přeji si, aby to nikdy neskončilo a já mohla
být navždy v tvé náruči. Díky tobě se usmívám a směju, jako by neexistoval
zítřek. Nepotřebuji a ani nechci nic jiného na světě, než tebe.“
Naruto naklonil svou hlavu. Upřímně, vypadal docela zmateně.
Dobře, vypadal, že vůbec nepochytil, o čem její přiznání bylo.
„Nechápeš, co se ti tu snažím říct? Naruto Uzumaki, miluju
tě.“ Řekla Sakura se vší upřímností a starostí.
Naruto si v hlavě přehrával tuhle scénu stále dokola.
Sakura, jeho Sakura-chan mu právě
řekla, že ho miluje. Ne Sasukeho, ne nikoho jiného, ale ho. Naruto ve své
hlavě začala dělat kotrmelce.
„Ty-ty mě miluješ? Sakura-chan mě miluje!“ Zakřičel Naruto.
„Miluje Naruta Uzumakiho!“
Naruto se podíval zpět na Sakuru, pozvedl Sakuru a přilepil
své rty na její. Všechno jeho láska pro Sakuru sršela polibkem, který mu Sakura
radostně oplácela. Jejich jazyky se dotkly a ruce prozkoumávaly tělo toho
druhého. I když chtěli pokračovat, museli se od sebe oddálit, aby se mohli
nadechnout. Naruto se odtrhl od jejích úst a políbil její okouzlující čelo.
„Miluju tě, Sakura-chan. Vždycky jsem tě miloval. Už od
první chvíle, co jsem tě spatřil, jsem věděl, že si tě jednou vezmu. Jsi
světlem mého života, ty nejkrásnější dívko na této planetě. Jsi perfektní ve
všech směrech. Každý den jsem žil, abych tě učinil šťastnou. Chtěl jsem se
ujistit, že tvou krásnou tvář za žádnou cenu nepřestane zdobit tvůj úsměv. Jsi
moje všechno, Sakuro. Vzdal bych se všeho, co mám, jen abys byla šťastná.“ Řekl
Naruto s láskou v očích.
„No, ničeho se vzdávat nemusíš.“ Řekla Sakura. „Vše, co
potřebuji, abych byla šťastná, jsi ty.“
Naruto cítil, jak se mu tvořily slzy v koutcích jeho
očí. Tohle bylo vše, co kdy chtěl a teď měl konečně dívku jeho snů: „Právě jsi prosvětlila
celý můj život, Sakori. Miluju tě.“
„Miluju tě víc.“
Sakura pak Naruta povalila a oba spadli na zem. Dopadla na
něj a právě stvořený pár se znovu začal líbat. Na chvíli se od sebe oddělili.
Sakura začala mluvit: „Probouzet se v náruči toho
druhého, vzít se, mít kupu dětí pobíhající okolo. Co myslíš, pane Pohledný?“
„Jinak bych to nechtěl.“
0 komentářů:
Okomentovat