„Minulost je koulí na noze, kterou člověk vláčí za sebou.“
Dvanáctiletý hoch přiběhl k drobné, jedenáctileté
dívce, která zrovna něco četla a u toho se lehce pohupovala na houpačce. To
miloval na jejich pozemku nejvíc. Plno atraktivních prolízaček. Vedle toho
jejích dům vypadal spíš jak botanická zahrada. Ne, že by si chtěl nějak zvlášť
hrát, ale před pár lety by to ocenil. Nakonec právě proto byl u jejich sousedů,
tedy zde u Olsonových, dennodenně.
„Chrisi!“ Pozdravila ho a zaklapla knížku. „Neměl jsi být
náhodou doma? Sekat latinu?“
Blonďák zrudl a sklopil hlavu. Takový trapas před ní ještě
nezažil a to jich bylo hodně. Nakonec byli nejlepší přátelé snad od jakživa.
„Máma mě pustila.“ Zamumlal.
„Vážně?“ Jessica pozvedla obočí. Znala jeho mamku dobře a
v trestech bývala dost důsledná. Pokaždé si to Christopher musel odpykat,
i když jí hodně prosil. Dokonce to jednou zkusila i ona, přesvědčit jí. Ale
byla hora, nic s ní nepohlo.
„Jo…já, mám novinku a asi ne zrovna dobrou.“ Řekl nejistě a
sedl si na vedlejší houpačku.
„Děje se něco?“ Zeptala se opatrně Jessica. Věděla, že
Christopher nikdy nechodí okolo horké kaše. A snad nikdy ho neviděla, že by byl
tak moc vážný…No, když nad tím tak přemýšlela, on snad nebyl v životě
vážný ani trochu.
„Já…Právě jsem se od rodičů dozvěděl že…“ Chlapec se na
chvíli zastavil a odkašlal si, ačkoliv to vůbec nepotřeboval. „No, že se
stěhujeme do L.A., za týden.“
Jessica na něj zůstala hledět. Tohle nebrala. Přece jí
nemůžou odvést nejlepšího kámoše. To jí nemůžou udělat.
„Cože?“ Vydolovala ze sebe a vstala z houpačky.
„To…ne.“
„Jess, já…“ Chris ale tu větu nedokázal dokončit. Ne, co
právě uviděl obrovské slzy kutálet se po té nádherné tváři jeho nejlepší
kamarádky…a tajné lásky.
„A, tak doufám, že ten týden bude stát aspoň za to.“ Usmála
se a setřela si slzy, ačkoliv se objevovaly další a další. „Musíme se pořádně
rozloučit.“
„To je to…Máma, ona…Mě nechce zbavit toho trestu…Vlastně,
jsem musel uhádat i těhle pár minut….Abych ti mohl říct…sbohem.“
„Cože? Dělá si srandu?“ Vykřikla Jess, aniž by si to vůbec
uvědomila.
„Jessico, já…já už budu muset brzy jít a…“ Jessica ho pevně
objala. Christopher jí objetí jemně oplatil a pomalu jí odtáhl od sebe. „Jess,
budeme si psát. A volat. A budu se snažit tě navštěvovat, pokud bude možné. A
nebo ty mě!“
„To spíš.“ Zašeptala brunetka. „V Hollywoodo mám babičku.“
„No vidíš.“ Usmál se tím svým úsměvem, který uměl jen on.
„Jess, fakt už musím jít. Ale pamatuj, tohle není sbohem.
Určitě se ještě uvidíme. V úterý v devět ráno odjíždíme. Byl bych moc
rád, kdybys přišla.“
„Budu tam, Chrisi.“ Usmála se a sledovala, jak její přítel
odchází domů. Když zmizel ve dveřích, propukla znovu v pláč. Vzala rychle
knížku a vběhla do domu. S hlasitým štěkavým brekem doběhla do svého pokoje,
kde se schoulila na posteli. Její rodiče a sestra byly pryč, takže jí nikdo
nerušil. Jessica po pár hodinách usnula…
0 komentářů:
Okomentovat