Bylo horké sobotní odpoledne. Každý, kdo mohl, už se koupal
v bazéně. Ti méně šťastní na sebe nechali foukat větrák a popíjeli studené
nápoje. Nikdo se nechtěl pařit na tom horku, když měli tu možnost se schladit.
I příroda dnes jakoby zlenivěla. Nefoukalo, řeky se jen líně
pohybovaly za svým cílem, zvířata ležela ukrytá ve stínech a snad jen ryby žily
životem, na jaký byly zvyklý.
Mladá dívka, mohlo by jí být asi jedenáct, se s úsměvem
prodírala skrz křoviny ukryté v hustém lese. Měla zrzavé vlasy, které
zářily ve svitu slunce. Na sobě měla jednoduché bílé šaty a zlaté sandálky a v ruce
třímala dopis nadepsaný zeleným inkoustem.
Věděla, co to je, její kamarád jí o tom už před nějakou
dobou pověděl. Právě teď mířila na jejich místo, kde se s ním měla setkat.
To místo bylo uprostřed lesa. Nebylo nijak zajímavé, v podstatě jen kus
louky s jezerem obklopený stromy. Ale pro ně bylo důležité. To tady se
potkali jako sedmiletí společně ještě s její sestrou, ale když objevila,
jaké ti dva mají schopnosti, distancovala se od nich. Považovala je za zrůdy a
nechtěla s nimi mít nic společného. Dívku to mrzelo, několikrát se
pokusila s ní usmířit, ale její sestra neposlouchala.
Zrzce se otevřela krajina a uviděla jejich místo. Chlapec tu
ještě nebyl, a tak se dívka položila k jezeru a nechala se ovívat lehkým
vánkem. V ruce stále pevně držela dopis a nehodlala ho ztratit. Ještě ho
ani neotevřela, čekala, až ho bude moct otevřít společně se svým přítelem.
Během několika minut uslyšela tiché kroky a dívka se usmála.
Byl tady.
„Ahoj, Lily!“ Ozval se chlapecký hlas a přisedl si k ní,
„Ahoj, Severusi.“ Pozdravila ho zrzka a upřela k němu své
smaragdové oči. „Dívej!“ Podala mu nadšeně dopis a zazubila se.
Severus překvapeně zamrkal. On sám dneska dostal svůj dopis
a věděl, že i ona ho dostane, přesto neskrýval překvapení.
Poté se však usmál a řekl: „Gratuluju! Vítej v kouzelnickém
světě, Lily Evansová!“
Lily se zasmála a objala ho. Severus nebyl zvyklý se s někým
objímat. Nejistě ji sevřel kolem pasu a než se nadál, Lily se odtáhla.
„Ještě jsem ho neotevřela.“ Přiznala mladá čarodějka a vzala
si zpět svůj dopis.
„Tak do toho!“ Povzbudil ji černovlasý chlapec a sledoval,
jak jeho kamarádka nervózně otevírá dopis a vytahuje tři papíry. Dva větší a
jeden menší. Lily je začala předčítat, ale Severus jí neposlouchal. Věděl, co
je tam napsáno, jeden byl uvítací dopis, druhý obsahoval seznam všeho, co bude
potřebovat a třetí, ten menší, byl jízdenkou Bradavického expresu. Severus jí
pozoroval, jak s čirým zájmem pročítá řádky.
„Severusi?“ Zeptala se Lily.
„Hm?“ Zabručel Snape.
„Já…mohl bys mi vyprávět o Bradavicích?“ Zeptala se
nervózně.
Chlapec k ní střelil překvapený pohled a rozpačitě se
usmál: „Lily, já toho tolik nevím, nikdy jsem tam nebyl.“
„Jo, já vím.“ Zamumlala dívka. „Ale víš toho víc než já.“
Chlapec si povzdychl a začal vyprávět, na cokoliv si
vzpomněl. Dívka nadšeně poslouchala, snažila se zachytit každé slovo. Sledovala
jeho rty, aby si byla jistá, že řekl to, co slyšela a zasněně si přitom představovala,
jak Bradavice vypadají. Snažila si představit davy studentů, jak se snaží
naučit nová kouzla, jak krouží po obloze na košťatech a jak se snaží
zapamatovat postup nějakého obtížného lektvaru.
Když jí začal Severus vyprávět o kolejích, hned věděla, že
chce do Nebelvíru. A tiše doufala, že se tam dostane. A její kamarád také.
Když Severus dořekl poslední slovo, dvojice upadla do ticha.
Dívka vstřebávala nové informace a mladík ji nechtěl rušit.
„Páni.“ Zašeptala zrzka nakonec a otočila se na Severuse. „Těšíš
se?“
Severus beze slova kývl na znamení, že ano. Dívka stočila
pohled zpět na jezero.
„Já taky.“ Řekla čarodějka a vstala. „Ale teď dost o
Bradavicích! Je strašný vedro, na sobě mám plavky a támhle je jezero!“
Prohlásila dívka a svlékla si své šaty, vyzula sandálky a rozeběhla se do vody…
O pár hodin později se promočená dvojce prodírala lesem a
hledala cestu domů.
„Já ti říkala doprava, ale ty ne, tudy to bude rychlejší.“ Vyčetla
mu Lily a smetla ze sebe pavouka. Severus jen zakroutil očima a pokračoval dál.
„Víš, mohl bys alespoň uznat, že jsi nás ztratil.“
„A ty bys mohla být chvíli zticha.“ Odsekl Severus, když mu
došla trpělivost. Lily se urazila a předehnala ho, aby se nemusela dívat na
jeho záda. Severus podrážděně zamumlal pár nadávek, ale dál nic neřekl.
Když už si mysleli, že se nadobro ztratili, konečně našli
konec lesa. Dívka vyběhla ven a potěšeně zjistila, že jen o pár domů vedle byl
ten její.
„Prej rychlejší.“ Odfrkla dívka a píchla ho do žeber.
Severus si rezignovaně povzdychl.
„Tak promiň.“ Řekl nakonec. „Tak ahoj.“
„Měj se!“ Zakřičela za ním, protože chlapec byl už na cestě
pryč. Lily se jen usmála, nikdy nebyl společenský typ, ale jí to nevadilo.
Už jen dva měsíce a nastoupí do Bradavic. Bude se učit
čarodějnickým schopnostem. Bude čarodějkou. Ne, ona je čarodějkou.
0 komentářů:
Okomentovat