Lily seděla na vrchu astronomické věže a zaujatě sledovala
noční oblohu. Na tvářích měla zaschlé stopy slzy a v ruce třímala zmuchlaný
papír. Bylo chladno a ona na sobě měla jen top s krátkým rukávem, ale jí
to bylo jedno, teď jí už bylo jedno úplně všechno.
Právě dostal dopis od své sestry a ona nikdy od Petunie
nedostala žádný dopis. Maximálně laciné přání na Vánoce. A ten dopis se jí
snažil tvrdit, že její rodiče zemřeli. Nechtěla tomu věřit, vždyť je před
měsícem viděla o vánočních prázdninách, nemůžou být mrtví.
Po tváři jí stekly další slzy. Nevěděla, co bude dělat.
Vždyť ještě potřebovala rodiče!
Naštvaně zmuchlala dopis do kuličky a zahodila skrz okno.
Sledovala papír padat metry a metry na zem. Napadla jí myšlenka, že by skočila
pro ten papír.
Ale zemřela bys! Uslyšela
v hlavě. Vážně? Vážně by zemřela? Nejspíš ano. Byla to pěkná výška. Asi
ano.
Unaveně se naklonila z okna a prohlédla si zasněžené
školní pozemky. Byla to nádhera, kterou teď nebyla schopná ocenit. Zlomeně si
povzdychla a natáhla ruku, aby zachytila pár padajících vloček. Ty se jí ihned
na dlani pod jejím tělesným teplem roztály.
Najednou ucítila, jak jí někdo kolem ramen dává teplou
mikinu. Překvapeně se otočila a k jejímu překvapení uviděla Pottera, kluka
co nemůže absolutně vystát.
„Co tu děláš?“ Zeptala se a pro jednou se rozhodla, že na
něj nebude hnusná.
„Kat mi řekla, co se stalo.“ Zamumlal James. „Je mi to líto,
Lily.“
Lily otevřela pusu a zase jí zavřela. Nikdy neslyšela od něj
nic upřímnějšího.
„Jo, mně taky.“ Řekla po chvíli a podívala se znovu
z okna. Slzy se jí draly znovu z očí a ona už neměla sílu je
zadržovat.
James se na ní nemohl dívat, když byla v takovém stavu.
Vidět tu vždy usměvavou zrzku tak zlomenou mu lámalo srdce. Beze slova si
drobnou čarodějku k sobě přitáhl a uzamkl jí v pevném objetí. Lily se
rozbrečela ještě víc a víc se k němu přitiskla. James ji konejšivě hladil
po zádech a byl odhodlaný tu pro ní být tak dlouho, jak bude potřebovat.
Po hodině, která se zdála jako věčnost se Lily konečně
uklidnila. A taky se cítila mnohem lépe. Pomalu se od Jamese odtáhla a jemně se
usmála.
„Děkuju.“ Zašeptala a James kývl hlavou. Lily se podívala na
oblohu a pousmála se. „Padá hvězda.“
„Něco si přej.“ Řekl jí James a objal jí kolem ramen.
Po chvíli už byli ve společenské místnosti, a když už se
rozcházeli do ložnic, uslyšela Lily Jamese: „Těším se na to naše rande,
Evansová.“
Lily se usmála, věděla, že James jen vtipkuje, aby jí ještě
povzbudil a odpověděla: „Ani ve snu, Pottere!“
0 komentářů:
Okomentovat