Láska postihnuta minulostí - Kapitola 7.

„Odpuštění je konečná podoba lásky.“

Pro Christophera následující dny připadaly, jakoby se staly během jedné jediné hodiny. Hned dalšího dne se s ním Alexis rozešla. O dva dny později byl pozván k Libby, kde byl přinucen lhát o tom, že Jessicu nezná. Dalšího dne se Stubbym sledovali, jak i po tom všem, co jí udělal, Jessica lže celému světu, aby ho ochránila. Stubby mu potom taky pěkně vynadal. Oba znali svou kamarádku, ona nikdy nelhala.

Stubby se s ním poté nebavil. Věděl, že to je jeho chyba. Už dlouho svůj život a kariéru neřídil sám a rozhodl se, že to změní.

Začal s filmem. Našel Alana a vysvětlil mu, že s filmem končí, ať si najde někoho jinýho. Když odcházel, cítil se volnější, než kdy dřív za poslední rok. Až teď si uvědomoval, jak jen shánění nějaké role bylo vytěžující.

Další na řadě byli jeho rodiče. Manažera mu dělali už pěkně dlouho, a i když si zezačátku myslel, že je to dobrý nápad, že bude mít větší možnost říct, co chce a nechce dělat, opak byl pravdou. Jeho rodiče cítili, že na něj mají větší vliv, a i když to dělali pro jeho dobro a to si uvědomoval, nutili ho do věcí, které dělat nechtěl.

Scházel po schodech na zahradu, když zaslechl rozhovor jeho rodičů.

„Fajn, má dva týdny mezi Oslem a Londýnem.“ Uslyšel svou mámu. „Tehdy ho můžeme pro ten film uvolnit“

„To bude naknap. Víš přece, že si potřebuje si taky odpočinout.“ Řekl jeho otec a Chris jen zakroutil očima. Nic jiného neřeší. Jen turné a film.

„Dobře.“ Vzdychla žena. „A co po Tokiu, ale před Melbourne?“

Christopher k nim konečně došel a zaklapl jim laptopy na jejich klínech, do kterých tak horečně něco vpisovali.

„Tak jak se máte?“ Zeptal se.

„Ahoj, zlatíčko!“ Pozdravila ho blondýnka.

„Čau.“ Odpověděl Chris.

„Snažíme se ten film zapracovat do tvého rozvrhu.“ Vysvětlil mu jeho otec.

Chris se nadechnul a přiznal: „Já už ho nechci dělat.“

„Zlato, neblázni. Jasně, že chceš.“ Mávla rukou jeho matka a začínala si otevírat notebook.

„Máme těsně před smlouvou, Christophere.“ Řekl jeho otec.

„Pozdě, už jsem to odřekl.“ Oba jeho rodiče se na něj káravě podívali.

„Zlato, to nerozhoduješ.“ Řekla mu matka a on nemohl uvěřit, že to slyší.

„Ale ano, rozhoduju.“ Vyvrátil ji její přesvědčení. „Je mi sedmnáct! Chci jenom dělat hudbu a bavit se.“

„Dobře, dobře, neboj se. Neboj se, to zvládneme.“ Zvedl se jeho otce a nastavil k němu pěsti a čekal, že ho Christopher bouchne těma svojema, jako vždycky, ale on jen zakroutil hlavou.

„Ne. Je načase, abych si začal řídit svůj vlastní život sám.“ Řekl Chris. „Takže…Víte co? Máte padáka.“ Oba se na něj zmateně a uraženě podívali, ale Chris ještě pokračoval. „A fakt bych chtěl, abyste odteď byli už jen mými rodiči.“ Řekl Chris a odešel.

Teď ale se Stubbym seděli v jeho pokoji a vymýšleli plán, jak získat Jessicu zpět.

„Můžeš jí jít na ten školní večírek a zazpívat jí.“ Nahodil Stubby, ale Chris jen zavrtěl hlavou. Moc klišé. „Víš, možná kdybys jel zpět a jen se omluvil, možná by to stačilo.“ Řekl nakonec jeho kamarád a odešel, tenhle boj si musí vybojovat sám.

Christopher se zahleděl na jeho a Jessičinu fotku, kterou pořídili, když jim bylo deset. Lehce se pousmál, když si vzpomněl na příhodu, která se stala hned potom.

Povzdychl si a vstal. Stubby měl pravdu. Jestli si má získat její srdce zpátky, pak se musí hlavně omluvit.

Přehodil přes sebe mikinu a šel do garáže. Cestou potkal svou mámu.

„Někam jdeš?“ Zeptala se ho.

„Jo, asi to bude několik dní.“ Odpověděl jí.

„Cože? Kam? Proč?“ Chris, který už byl na odchodu, se k ní otočil.

„Do Michiganu, získat Jessicu.“ Chris čekal nějaké protesty. Ale ona se jen usmála a popřála mu hodně štěstí.

Jessica seděla ve svém pokoji a dívala se na hodiny. Školní večírek už byl v plném proudu a ona trčela doma. Věděla, že by se jí všichni jen vysmáli.

Tiše si povzdychla a otevřela si knížku.

Po pár stránkách něco upoutalo její zrak něco pohybujícího. Vzhlédla a uviděla malou helikoptéru opatrně přistávající na zemi. Pomalu vstala a došla až k ní. Zvedla jí a uviděla, že je k ní připevněn papír ručně popsaný nějakým textem.

„Jess!“ Uslyšela Jessica po chvíli známý hlas. Opatrně vykoukla z otevřeného okna a uviděla tam stát Chrise s dálkovým ovládáním.

„Prosím, řekni mi, že jsem nic nerozbil!“ Zeptal se.

„Ne.“ Odpověděla. „Co po mě ještě chceš?“

„Přečetla sis ten papír?“

„Ne.“

„Tak si ho přečti.“ Pobídl ji Christopher. Jessica tedy sundala papír z helikoptéry a začala číst.

Can't blame you for thinking
That you never really knew me at all
I tried to deny you
But nothing ever made me feel so wrong

I thought I was protecting you
From everything that I go through
But I know that we got lost along the way

Here I am with all my heart
I hope you understand
I know I let you down
But I'm never gonna make
That mistake again
You brought me closer
To who I really am
Come take my hand
I want the world to see
What you mean to me
What you mean to me

Just know that I'm sorry
I never wanted to make you feel so small
Our story is just beginning
But let the truth break down these walls (oh yeah yeah)

And every time I think of you
I think of how you pushed me through
And show me how much better I could be

Here I am with all my heart
I hope you understand
I know I let you down
But I'm never gonna make
That mistake again
You brought me closer
To who I really am
Come take my hand
I want the world to see
What you mean to me (yeah)

You make me feel like I'm myself
Instead of being someone else
I wanna live that every day
You say what no one else was saying
You know exactly how to get to me
You know it's what I need
It's what I need yeah

Here I am with all my heart
I hope you understand (I hope you understand)
I know I let you down
But I'm never gonna make that mistake again (that mistake again)
You brought me closer
To who I really am
So come take my hand
I want the world to see
What you mean to me
What you mean to me

„Myslíš si, že to změní nějaká písnička?“ Zeptala se, když ji dočetla, ale uvnitř byla dojatá. Ale přesto mu nemůže jen tak odpustit.

„Ne. Jessico, já…“ Na chvíli se odmlčel, aby si zformuloval slova. „Já se ti strašně omlouvám. Byl jsem sobec, kterej se staral jen o svoje, tak strašně jsem se snažil zachránit tu roli v tom blbým filmu, že jsem zapomněl, že ho ani nechci dělat. A co víc…zranil jsem tebe. Lhal jsem celému světu, o tom, že tě neznám, zatímco jsem do tebe celý blázen. Ano, jsi všeználek a mizernej navigátor. Ale já bych tě jinou nechtěl. Jess, moc mě to mrzí, vím, že jsem ti ublížil. A už nikdy to neudělám, jen mi, prosím, odpusť.“ Dořekl a vzhlédl na ní prosebnýma očima.

Jessica držela slzy jen stěží. Po chvíli beze slova začala kývat hlavou.

Christopher se štěstím rozesmál. A ona se taky smála.

Vtom si Jessica všimla přicházející Sary. Ta brzy zvedla hlavu od chodníku a uviděla Chrise.

„Chris…Christopher Wilde!“ Vypískla.

„Saro, tebe už jsem dlouho neviděl!“ Usmál se na ní Christopher. Vzpomněl si na ty jejich boje v dětství a musel se usmát ještě víc.

„Hmmm…“ Zabručela omámeně. Jessica se jen usmála. Konečně je vše tak, jak má být.