„Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád
stejně rád.“
„Dneska je perfektní den!“ Usmála se Jess, když jely
s Christopherem zpět na pláž.
Dneska toho stihli opravdu hodně navštívit. Viděli tolik
památek a různých zajímavých míst. Tak moc se nasmáli…Jessica ani nevěřila, že
by dnešek mohl být tak skvělý.
Christopher se jen usmál, byl rád, že se jí to líbilo, že se
s ním nenudila. Okem se podíval do zrcátka a náhle ho všechna radost
opustila.
„Kruci!“ Zaklel a Jessica se podívala dozadu. „Potřebuju se
ztratit těm dodávkám.“
Jessica pohotově rozdělala mapu a pokusila se v ní
zorientovat: „Fajn. Na další odbočce jeď doleva.“
„Určitě?“ Zeptal se Christopher, nebyl si tím zrovna jistý.
„Ano.“ Odpověděla přesvědčeně a Chris tedy uposlechl a
odbočil doleva.
„Tak, když znovu odbočíš doleva, cesta se stočí zpět na
dálnici.“ Informovala ho, potom však zkusila pootočit mapu a zjistila, že jí
vůbec nechápe. „Ne-nebo možná ne.“
„Vždyť to už ani není silnice, to je průřez proti ohni.“
Ozval se slavný zpěvák.
„Hej, prostě jeď pořád dál.“ Řekla mu Jess.
Christopher se po pár minutách znovu ozval: „Na poslední
značce bylo ‚Pozor na jeleny‘. Žadný nevidím.“
„Víš co? Ty si stěžuješ víc jak moje ségra.“
„Tak jedeme správně nebo ne?“ Zeptal se Christopher, který
toho už měl dost.
„Ne?“ Znělo to mnohem víc jak otázka, než odpověď.
„Co? Ukaž mi to!“
„Ne, ty řiď. Já jsem navigátor!“ Bránila se Jessica.
„Ou, tak tomu říkáš, jo?“ Zeptal se podrážděně.
„Na co narážíš?“ Zeptala se dotčeně brunetka, zatímco si
nikdo nevšiml, že už nejedou.
„Že jsi spolkla všechnu moudrost světa.“
„Co?“
„Všechnu moudrost světa.“ Zopakoval a na chvíli se odmlčel.
„Bože, ty jsi královna prvních dojmů!“ ‚Odboč! To je ta správná cesta! Jsem si
jistá!‘“ Napodobil dívčí hlas.
„Byla jsem si tím jistá.“ Bránila se Jessica.
„To ty jsi pořád.“ Odsekl blonďák. „Ty jsi jistá tím, čím si
vůbec jistá být ani nemůžeš.“
„To teda nejsem!“
„A nepřiznáš vlastní chybu!“
Jessica spolkla další jízlivou poznámku a poukázala na fakt,
kterého si všimla teprve před chvílí: „Pohni tím autem! Vůbec nejedeme!“
Christopher šlápl na pedál. Byl si jistý, že se kola točí,
ale auto se i tak nepohnulo. Oba se nahli z okna a uviděli to, co ani
v nejmenší nečekali.
„Super!“ Poznamenala Jessica, když zjistila, že jsou
v obrovské loži něčeho.
„Musíme vystoupit a vytlačit to auto ven.“ Oznámil jí Chris,
zatímco už sám vylézal oknem.
Když už skoro byl na střeše, chtěl své dávné kamarádce
pomoct: „Počkej, pomůžu ti.“
„Nedotýkej se mě!“ Odvětila a dostala se nahoru bez jeho
pomoci.
„Proč jsi tak naštvaná?“
„Já ti nevím, tohle?“
„Já nenavrhl, abychom odbočili na tuhle cestu.“
„Takže za to můžu já?“ Jess se na něm podívala pohledem ‚to
myslíš vážně‘.
„Jo, seš hroznej navigátor!“
„To ty jsi hroznej řidič!“
„Náhodou, řídím skvěle!“ Odporoval jí.
„Jasně!“ Odsekla s jasným sarkasmem v hlase.
„Jess, musíme skočit.“ Poukázal Christoper na tu skutečnost.
„Já nikam neskáču.“
„Máš snad lepší nápad?“ Zeptal se, protože vážně netušil,
jaká jiná cesta by je mohla dostat z téhle situace.
„Použít tu větev.“ Poukázala na suchou větev táhnoucí se od
‚břehu‘ až téměř k autu.
„Nevypadá stabilně.“ Protestoval Christopher, opravdu se
netoužil vykoupat v té odporné vodě.
„Vypadá dobře!“ Zakřičela na něj Jessica.
„Tak fajn.“ Šel na to Christopher a pomalu přešel na druhou
stranu auta po kapotě. Když stál jednou nohou na dveřích, druhou se snažil
nějaké místo na větvi, kam by mohl dát nohu. „Tak jo, jdu na to…“
„Potápí se to a vydává to zvuky! Pohni si.“ Ozvala se
netrpělivě Jessica.
„Jasně!“ Odpověděl jí Christopher a vyšvihl se na větev.
„To je auto mojí babičky!“ Naříkala Jessica.
„Já to chápu. Dej mi ruku!“ Zakřičel na ní a přitáhl jí
k sobě. Jessica ale ztratila rovnováhu a začala padat. Tím však omylem
s sebou stáhla i Christophera.
„Jsi v pohodě? Chyť se té větve!“ Poradil jí, když si
byl jistý, že když otevře pusu, tak mu do pusy nenateče ta odporná voda spojená
s blátem.
Když se oba dostali na břeh, Christopher trochu sklonil
hlavu: „Promiň.“
„Tys zabil Petúnii!“ Zakřičela Jessica naštvaně. Chris se jí
nedivil, určitě bude mít doma hodně problémů.
„No…Jo…“ Uznal nakonec…
„Moje taška!“ Zaječela Jess, když si všimla, že ji nemá.
Rychle si lehla na zem a rukama začala hledat ve vodě jakýkoliv náznak své
tašky. „No tak, nestůj tam a pomoz mi!“
Christopher k ní přispěchal: „Tak, dej mi ruku!“
Hned na to začal Chrisovi zvonit mobil, ale on si toho
nevšímal.
„Jsem mrtvá! Jsem mrtvá! Umřu, přesně to se stane, protože
mě naši zabijou. Proč jsem s tebou do toho blbýho auta lezla! VEM TEN
TELEFON!“ Zakřičela na něj a on pustil její ruku tak, že nepěkně dopadla na tu
větev, přes kterou chtěli přejít.
„Au!“
„Promiň!“ Omluvil se Christopher a poodešel kousek pryč, aby
si vyřídil telefonát.
„To není možný, opravdu!“ Mumlala se pro sebe Jessica.
Během chvilky konečně našla svou tašku. Zrovna, když jí
vytáhla se vrátil i Christopher. Jess se podívala na tašku a málem jí hodila po
tom klukovi vedle. Všechny věci, co tam byli, jsou teď totálně promočený.
Mobil, peníze, doklady…
„Podívej se na to!“ Řekla Chrisovi. „Až se vrátíme, zaplatíš
mi nový.“
„Platím už teď.“ Odpověděl. Jess se na něj jen podívala
smrtícím výrazem a začala odcházet.
„Jess!“ Zavolala na ní.
„Co?“
„Kam jdeš?“
„Na pláž, kde ségra touhla dobou už asi vyšiluje.“
Odpověděla mu a pokračovala v chůzi.
„Jess!“ Zavolal na ní znovu.
„Co?!“ Začínal jí pěkně štvát.
„Pláž je tímhle směrem.“ Řekl a ukázal na druhou stranu, než
šla ona. Jessica měla co dělat, aby nevybouchla a beze slova šla tam, kam
Christopher ukázal.
Christopher jí chvíli následoval, ale její ignorování ho
přestalo bavit.
„Hej, seš v pohodě?“ Zeptal se, když k ní
doběhnul.
„Jak to, že tě to teď zajímá?“
„Vždycky mě to zajímalo.“ Chrise se to dotklo, to si fakt
myslela, že je šutr, kterýho zajímá jen sláva?
„Tak bys asi měl přestat.“ Odsekla Jessica.
„Proč jsi tak nabručená?“
„Nejsem nabručená, ani potrhlá, ani podrážděná!“ Vyjela na
něj Jess, kterou začínala tahle situace značně vytáčet. „Já chci jen domů,
vysvětlit, proč jsem zmizela a nést za to následky.“
„Víš, co bych chtěl já?“ Opřel se do ní Christopher.
Nehodlal jí stále ustupovat a starat se, zda její veličenstvo náhodou taky něco
netrápí. „Já bych to chtěl jen užít! Poprvé po bůhvíkolika letech tu nejsou
žádní reportéři, žádné rozhovory a netlačí se tu žádný davy. Já se skvěle bavím
a chci, aby sis přestala stěžovat, abych si to mohl užít!“
Jessica se zastavila: „Ou, takže takhle to s tebou
teďka je? Když nedostaneš, co chceš, začneš se vztekat a odejdeš?“ Zeptala se a
v hlavě jí jen proběhla otázka, zda vůbec Christopher zná ještě skutečný
život. „No, vsadím se, že když to uděláš, tvoji kamarádi za tebou hned
utíkají.“ Vyplivla na něj. „Christophere, odpusť, že s tebou nejednám jako
s megahvězdou, za kterou se považuješ.“ Hraně se omluvila a pro sebe jen
zabrblala: „To je ale spratek!“
Teď toho měl Christopher akorát tak dost. Rychle se otočil a
namířil si to k ní: „Já jsem spratek? Já že jsem spratek? A co si myslíš,
že jsi ty, co?“
„Já?“ Jess se na něj podívala jak na blázna.
„Jo!“ Odsekl Christoper. „Poslední dva dny jsem nemyslel na nic
jinýho než na tebe. „
„Vážně? Takže když jsi mě praštil dveřma, dvakrát,
schovávals mě u vás doma, zničils auto mé babičky a shodils mě do bláta, tak
jsi byl jen pozorný? Tak to mi je tvých přátel líto.“ Ušklíbla se Jessica.
„Sama bys k nim chtěla patřit.“ Řekl jí a hned toho
litoval, ona alespoň pro něj, je kamarádka. Když uviděl její oči, plné bolesti,
zklamání a smutku, radši sklopil zrak, aby to nemusel dál vidět.
„To radši půjdu ke dnu s Petúnií.“ Řekla mu a aniž by
se obtěžovala ho obejít, šla dál.
„Víš ale co?“ Zeptal se Christopher a dohonil jí. „Něco mě
pořád mate.“
„Co?“
„Když jsme byli na tom nepodařeném výletě po okolí, myslel
jsem, že mě znovu bereš. Že mě máš zas ráda.“
„Tak to ses asi spletl.“ Odpověděla mu otráveně a dál
pokračovala v cestě.
„Všichni mě mají rádi. Proč ty ne?“
„Možná proto, že si myslíš, že tě mají všichni rádi.“
„To proto, že jsem oblíbený.“
„Ne, to protože jsi hvězda!“ Řekla a zastavila se. Když to
chce, slyšet, tak mu to řekne.
„Co, co tím myslíš?“
„Tobě to nedochází, že?“ Opřela se do něj a jen zakroutila
očima, když uviděla ten jeho zmatený výraz. „Tvůj život není skutečný! Parkuješ
na zákazech zastavení, nikdy nemusíš čekat ve frontě. Kdykoliv si můžeš koupit
všechno, co chceš, tvůj dům je jak hotel. Pracuje pro tebe tolik lidí a vsadím
se, že je ani neznáš jménem.“
„Pf, ale znám!“
„Řekni jméno alespoň jednoho.“
„Bob.“ Řekl podivně. Jessica pochopila.
„To sis akorát teď vymyslel.“ Jessica nevěděla, proč
s ním ztrácí čas. Ten kluk očividně nic netušil.
„No, fajn. Ale Stubby je zná všechny. To je jeho práce.“
„Vidíš a to prostě není normální.“ Pokračovala hnědovláska.
„Tvůj nejlepší přítel ti dělá řidiče, zaměstnáváš vlastní rodiče a tvoje
přítelkyně! Normální lidé jsou spolu, protože se milují. Proč jsi ty
s Alexis? A neříkej mi, že se ti líbí. Ještě před pár lety by to byla
peroxidová blondýna. A takový věci se zas tak nemění…“
Christopher nevěděl, co by měl říct: „Já..uh…“
„To je to, o čem mluvím.“ Ušklíbla se Jessica a znovu se
rozešla.
„Počkej, počkej, počkej!“ Probral se Chris a přiběhl
k ní. „Podle tebe nejsem skutečný člověk, protože já jsem.“
„Oh, tak to jsi mě přesvědčil.“ Vyprskla sarkasticky.
„Tak, co kdybych ti řekl něco o sobě, co nikdo jiný neví?“
Zeptal se s naději.
„Schováváš si v zavařovačce nehty od nohou?“ Zeptal se
a ušklíbla se.
Chris za ní vykulil oči: „Ne…Cože? Jak tě to vůbec napadlo?“
„Tak co mi teda řekneš?“
„Od chvíle, kdy jsem tě potkal, znovu, jsem prostě…“ Začal
Christopher, ale najednou přepadl dozadu. „Oh!“
Jessica se vystrašila a pustila svou tašku na zem:
„CHRISTOPHERE!“
Stalo se to během mžiku. Najednou se Christopher znovu
objevil rákosí, celý od vody. Aniž by na něco čekal, s křikem popadl
Jessicu a vtáhl jí do jezera.
„Neumím plavat!“ Vyprskla Jessica a dělala, že se topí.
„Ne?!“ Christopher se k ní hned vrhl, aby jí chytl. Ani
mu nedošlo, že před lety v Kalamazoo přes léto často chodili plavat na
bazén. Aniž by si to uvědomil, že byl pod vodou.
O hodinu později vylezli na břeh. Christopher nikdy neviděl
krásnější místo. Všude tolik rostlin, stromů, zvířat, hmyzu. Všechno to, co
normálně bylo tak obyčejné, vypadalo na tomto místě tak nádherně. Všechno se
topilo ve slunečním svitu, který tomu dodával hřejivou atmosféru.
Koutkem oka se podíval na svou krásnou kamarádku, která beze
slova obdivovala krásu přírody, jako on před zlomkem sekundy. Vždy byla krásná,
Christopher si to uvědomoval už roky zpátky, ale když teď viděl, jak vyrostla,
nemohl se ubránit myšlence, že je nejkrásnější dívky na celé planetě. Její
úsměv, který se usadil na její tváři, mu dodával klid v duši. Kdyby mohl,
hned teď by jí políbil a nikdy by nenechal odejít. Ale věděl, že to nemůže.
Zaprvé se nezdálo, že by o něj nějak stála, sotva ho považovala za přítele,
jestli vůbec to. A hlavně byl slavný a ona jen obyčejná dívka. A on chtěl, aby
takovou zůstala. Kdyby skončili dohromady, už nikdy by jí bulvár nenechal na
pokoji. A to jí udělat nemohl.
„Je to tu hezký, že?“ Zeptala se Jessica se zasněným
výrazem.
„To ano.“ Řekl a rozhlédl se po krajině. „Kéž bych tu mohl
zůstat, tady, kde mě nikdo nezná.“
„Proč?“ Zamračila se Jessica. To nechápala, měl plno přátel
a lidí, na kterých mu záleželo, to věděla. A měl plno lidí, kterým záleželo na
něm. Proč by chtěl zmizet z jejich životů.
„Všichni ode mě něco chtějí.“ Začal vysvětlovat známý
zpěvák. „Vystoupení, rozhovor, fotku.“
„I tví rodiče?“ Zeptala se, znala jeho rodiče. Tak nějak. A
ano, byli přísní a ambiciózní, ale zároveň věděla, že by nikdy úspěch
nepostavili před potřeby a city jejich syna. No, i když měla tu čest, poznat novou
verzi jeho mámy. A když nad tím teď přemýšlela, možná že se spletla.
„To je…složitý…“ Pousmál se lehce, ale Jessica věděla, že i
když se to snažil skrýt, že ho to mrzí. „Někdy mám pocit, že je zajímá jen
obchodní stránka Christophera Wildea.“
Jessica pomalu došla k němu a posadila se vedle něj:
„Jsem si jistá, že tohle není pravda.“
„Já nevím. Poslední dobou mluvíme jen o té smlouvě na film.
Berou to jako další velký krok v mé kariéře, takže…“
„A co si o tom myslíš ty?“ Zeptala se Jessica. Náhle pocítila
soucit pro toho hocha vedle. Vždy si myslela, že má bezstarostný život plný
zábavy a užívání. Ale ten kluk, co vedle ní sedí, není ten Christopher, co si
myslela, že je.
„Jestli mi to nabídnou, tak to příjmu.“ Odpověděl a vzpomněl
si na jeho rozhovor s její babičkou o tom samém.
„Chceš ten film vůbec dělat?“ Zeptala se přímo, a aniž by si
to uvědomila, chytila jeho ruku.
„Není to tak, že to nechci dělat.“ Řekl a opatrně stiskl
její ruku. „Jen bych si přál, aby to bylo moje rozhodnutí. Víš, vždycky jsem chtěl
zkusit hrát ve filmu. Ale ne teď, ještě před pár měsíci jsem chtěl skládat jen
písničky, odjezdit turné a mít zábavu.“
„Proč jsi to teda neřekl? Proč jsi neřekl ne?“
„Nikdy neříkám ne.“ Vysvětlil prostě. „Dělat film byl nápad
jedné mé fanynky. Rodiče si mysleli, že to byl dobrý nápad. A…nechci nikoho
zklamat, hlavně ne mé fanoušky.“
„Já tě chápu, ale…“ Jessica se zasekla, co vůbec chtěla
říct? „Je to od tebe úžasný, ale takhle to nejde. Nemůžeš dělat všechno, co ti
fanoušci řeknou, že by to bylo fajn.“
„Já vím, ale…Bez nich bych byl nic, snažím se jim vyjít co
nejvíce vstříc.“
„Asi tomu nerozumím.“ Zašeptala Jessica a obrátila svůj zrak
na jezero.
„Čemu?“ Podivil se Christopher.
„Tvému životu.“ Přiznala Jessica. „Všechno co děláš, co
řekneš, je tak velké a…veřejné.“
„Ne.“ Zavrtěl hlavu blonďák. „Všechno ne. Tady,
s tebou…Můžu být sám sebou. Ne ten slavný Christopher Wilde…Jen já.“
Jess se uchechtla: „A jak se ti to líbí?“
„Moc.“ Usmál se Christopher a zadíval se do jejích očí. Ty
krásné zelené oči, které mu ty roky tak chyběli.
„Mně taky.“ Přiznala se a lehce sklopila zrak.
„Teď mi řekni něco ty o sobě.“ Navrhl Christopher.
Jess se ušklíbla a řekla: „Co chceš vědět?“
„Všechno, cos dělala ty roky, jak ses měla…“
„Tak to bude asi chvilku trvat.“ Zasmála se. „Mám velice
vzrušující život.“ Oba se začali smát. Jessica se tak šťastně necítila už léta.
Konečně z ní opadl ten dennodenní stres, nemusela být nuceně milá,
nemusela se falešně usmívat. Konečně měla svého kámoše vedle sebe. Jistě, měla
přátelé, měla svou kapelu, ale nikdy si nebyli tak blízcí, jako
s Christopherem. I po těch letech se s ním cítila lépe, než
s kýmkoli jiným.
„Měli bychom jít.“ Zašeptala a smutně sledovala jeho lehce
zklamanou tvář.
Chris si povzdechl: „Jo, já vím. Jdeme.“
0 komentářů:
Okomentovat