„Přítel není ten, kdo tě polituje, přítel je ten, kdo
ti pomůže.“
„Udělal jsem podrobné vyšetření a CT…Vše je normální.
Všechno vypadá v pořádku.“ Řekl muž v bílém plášti a odložil si
baterku.
„Takže je v pořádku?“ Vykoukl ze závěsu Christopher.
„Ven!“ Okřikl ho doktor a Chris zase zalezl.
„Nevidím žádné známky poranění hlavy a jsem si naprosto
jistý, že nemáte otřes mozku.“
„Proč jsem teda zvracela?“ Zeptal se Jessica zmateně.
„Asi jste snědla něco špatného…Nebo to byla reakce na toho
magora.“
„Je to jen závěs, Sandžeji. Slyším tě!“ Ozval se znovu
Christopher.
„Ne, neslyšíš!“ Odporoval muž.
„Počkat. Vy dva se znáte?“
„Jo, je to manžel mé sestry. Carol, vzpomínáš?“
„A vy dva se znáte?“ Zeptal se pro změnu Sandžej.
„Staří známí.“ Usmála se křečovitě Jess. „Můžu tedy jít?“
„Ano, ale nejdřív vám ještě dám na tu bouli led. Hned se
vrátím.“
„Dobře.“ Christopher a Jessica zůstalai sami. Během pár
sekund Chrisovi začal zvonit mobil.
Jessica nechápavě zvedla obočí a zeptala se: „Ty to
nezvedneš?“
„Aha, jo, jenom…“ Zazmatkoval Chris a zmizel za závěsem.
Jess se jen usmála a ohlídla se za příchozím Sandžejem.
„Tady.“ Řekl a přiložil jí led na hlavu. „Nechte si to
alespoň hodinu.“
„Sandžeji, už musíme jít, už to bude?“ Ukázal se Chris.
„Jistě, ale myslím, že to bude trochu problém.“
„Proč?“
„Mám čekárnu plnou velkých chlapů s velkýma kamerama.“
Poznamenal, očividně obeznámen s tím, že by ho měl varovat.
„Jak mě našli?“ Jessica viděla, že ho to trápí. Asi si to
neužíval, jak si dřív myslela. „Fajn, Sandžeji, jaké máš auto?“
„Nic, co by tě zajímalo. Pořád splácím šest let studia
medicíny.“
„Perfektní! Co ho vyměnit?“ Nabídl Christopher.
„Ne!“ Odmítl doktor. Christopher proto vytáhl klíče.
„Životní nabídka!“
„Tak jo!“
Jess a Christopher odjížděli ve starém, už na první pohled
polorzopadlém, autě. Najednou to pod něma lehce bouchlo a otřáslo autem.
„Aaa! JE to vůbec bezpečný?“ Zakřičela Jessica.
„Naprosto!“ Zjevně ani sám Christopher o tom nebyl
přesvědčen.
„Tak podle mě ne!“
„Hlavně se uklidni, jo?“
„Já se nechci ukůlidnit!“ Zakřičela Jessica. „Já chci domů,
jasný?“
„Co to s tebou je?“
„Co? Nic! Jen budu mít zaracha tak do třiceti!“ Odsekla
naštvaně.
„To proto jsi tak nervózní?“
„Já nejsem nervózní!“
„Nervózní ne, defenzivní!“
„Já nejsem defenzivní!“
„Že ne? Nesouhlasíš se vším, cokoliv řeknu!“
„To teda ne!“
„To teda jo!“
„Prostě mě odvez domů!“
„Provedu!“ Zakřičel Chris, ale potom se trochu skrčil. „Ale
napřed musíme udělat jednu maličkou zastávečku!“
„Děláš si srandu? Já nechci na žádnou zastávku. Já chci
domů!“
„Já vím! Ale já musím domů, aby mě někdo viděl, že tam
jsem!“
„Proč?“
„Protože jsem jednomu chlápkovi slíbil, že tenhle víkend
zůstanu doma.“
„Znovu. Proč?“
„Abych dostal roli v jeho filmu.“ Odpověděl, zatímco
zatáčel k snad největšímu baráku, co kdy Jessica viděla.
„Děláš si srandu? To bydlíš fakt tady?“
„Jo proč?“ Zeptal se, zatímco jí vedl dovnitř.
„Je to jak hotel!“ Christopher jí chtěl nějak odpovědět, ale
potom jí začala tahat po schodech.
„Pojď, pojď!“
„Au, co to děláš!“
„Musíme jít nahoru!“
„Přestaň mě tahat! A kam to jdeme? Christophere!“
„Promiň, já jenom nevím…“ Začal, když došli nahoru.
„Nevíš, kam mě schovat?“ Dokončila za něj větu Jessica.
„Ne, já tě neschovávám…Jde jenom o to, že tihle konkrétní
lidi tě nesmí zrovna teď vidět.“
„Protože nejsem filmová hvězda?“
„Ne! Jen nechci, aby se vyptávali. Což nechceš ani ty,
Jess!“ Řekl a dal si před pusu ruku, jako že drží mikrofon. „Kdo to je? Odkud
se znáte? Chodíte spolu?“
„Cože?“
„Oni si toho dokážou navymýšlet! Tak pojď!“ Řekl a dotáhl jí
do jednoho z pokojů. „Pokoj pro hosty. Buď mým hostem.“
„Mám vůbec na výběr?“ Zeptala se Jess zbytečně.
„Ani ne. Budu hned zpátky, hlavně zůstaň.“
„Haf!“ Zaštěkala Jessica jako reakci na jeho příkaz. Když
zmizel ve dveřích, Jessica si lehla na postel.
„Pf, jak dlouho tu budu trčet?“ Zeptala se sama sebe.
Po pár minutách uslyšela, že hudba venku přestala hrát.
Pořádně se zaposlouchala a uslyšela kytaru a zpěv. Vstala a opatrně otevřela
dveře na balkón. Pomalu vyšla ven a opřela se o zábradlí. Rozhlédla se po celém
pozemku a pohledem zakotvila na zpívajícím Chrisovi. Plně se zaposlouchala.
Tuhle neznala, ale hned po pár tónech se jí neskutečně zalíbila.
„So I'll wait, wait,
wait, wait for you!
I'll be your hero, yeah!“
Potom se Chris zadíval jejím směrem. Jessica se pousmála,
ale potom jí došlo, co se děje. Aniž by počkala na konec písničky, odešla pryč.
Christopher dozpíval a podíval se na balkón, kde očekával
stát svou dávnou kamarádku. Když však uviděl, že už tam není, lehce zpanikařil.
Nedal na sobě však nic znát a s omluvou vešel dovnitř do domu.
Sherry se podívala směrem, kterým se podíval Christopher
uprostřed písně. Viděla na něm úsměv, který měl na sobě snad naposledy
v Michiganu. Ženě se rozšířili oči, protože uviděla na balkóně stát
nádhernou dívku. A nebezpečně jí připomínala někoho, koho se snažila úspěšně
odstřihnout z Chrisova života.
Sherry těsně před koncem songu odešla do domu s tím, že
si potřebuje odskočit. Právě zahlédla vcházet Jessicu do garáže, očividně vůbec
netušila, kam jde. Ihned došla za ní a zavřela za sebou dveře.
Jessica se polekaně otočila: „Kdo…Oh, dobrý den, paní Wilde!
Já, nechtěla jsem…“
„To nic, drahoušku!“ Přerušila jí sladkým tónem. „Copak tu
děláš?“
„Já..Jen čekám, až Christopher…“
„Mami, co tu děláš?“ Ozval se hlas ode dveří.
„Christophere!“ Otočila se Sherry. „Spíš mi řekni ty, co tu
dělá ona!“ Jessica nikdy neslyšela tolik zloby v něčím hlase. Jen stěží
dokázala pomyslet, co k tomu vede Christopherovu matku.
„Co? Nic, čeká na mě, abych jí odvezl domů!“
„Ale proč? Jasně jsem ti řekla, že se nebudeš stýkat
s nikým z Michiganu, obzvláště ne s ní!“ Jessica překvapeně
vytřeštila oči. Takže celou tu dobu…v tom měla prsty ona?
„A já ti jasně řekl, že s tím nesouhlasím! Byl bych
snesl ostatní, ale víš, jak mi vůbec bylo? Když jsem nemohl mluvit
s Jess!“ Teď už na ní řval. Celou tu dobu byl zticha, vždy se snažil být
klidný…Teď ho ale naštvala.
„Já jsem tvá matka! Máš mě poslouchat!“
„Ne, už dlouho nejsi moje matka! Už dlouho tě zajímám jen
jako tvůj kleint!“ Teď věděl, že přepískl. Přese všechno věděl, že se o něj
vždy starala, jako jeho máma. „Ne, promiň, to…tohle jsem přehnal.“ Sherry ale
v slzách utekla pryč.
Christopher si povzdychl a podíval se na Jessicu: „Vyber si
auto, odvezu tě domů.“
„Jsi v pořádku?“ Zeptala se, ignorujíc jeho otázku a
přistoupila k němu blíž. Chris se na ní podíval očima, které na něm nikdy
neviděla. Oči plné zloby, zklamání a hněvu. Ale co víc, oči plné bolesti a
zklamání ze sama sebe. Vážně si myslel, že to byla jeho chyba?
„Vyber si auto.“ Jessicu to zasáhlo. Najednou zchladl.
Věděla, že dokáže být chladný, ale k ní chladný nikdy nebyl.
Jess, zrazená jeho chováním, nastoupila do tmavě modrého
auta. Bylo jí docela jedno, kterým pojedou, jen chtěla být už doma.
Celou cestu bylo naprosté ticho. Až asi v polovině, se
Christopher rozmluvil.
„Jess…“ Začal a podíval se, jestli získal její pozornost.
„Já…chci se ti omluvit…Za všechno. Za ten výstup s mamkou, za to, že sem
byla k tobě potom chladný…To jsem fakt nechtěl. Ale nejvíc…“
„Já vím!“ Přerušila ho Jess. „Není to tvoje vinna. Nic
z toho. To já bych se měla omluvit, že jsem to na tebe všechno hodila a
ani si neposlechla, proč jsi mě ignoroval.“
„NE! Ty se rozhodně neomlouvej, mělas na to právo!“
„Víš, co…“ Navrhla Jessica. „Nechme toho.“ Chris jen šťastně
přikývl. Tak moc se mu ulevilo!
Christopher zapnul rádio a ušklíbl se. Jeho poslední velký
hit Something About the Sunshine. Chris začal zpívat společně s rádiem.
„Vážně?“ Přerušila ho po pár sekundách usměvavě Jessica.
„Co? Já myslel, že se ti to bude líbit!“
„Nech mě hádat. Myslel sis, že se toužím svézt
s Christopherem Wildem, zatímco bude zpívat jeden ze svých velkých hitů.“
Odpověděla svým typickým sarkasmem. „Splněný sen každé fanynky! Je tu ale
háček?“
„Jaký?“ Pousmál se Chris.
„Nejsem tvoje fanynka.“ Christopherovi tahle věta zasadila
kudlu přímo do srdce.
„Tobě…tobě se nelíbí moje hudba?“ Jessica viděla, že ho to
mrzelo. Začala cítit trošku vinnu, mohla to asi vyjádřit trochu jinak.
„Ne, tvoje hudba se mi líbí. Svým způsobem jsem tě i vždy
obdivovala, že jsi dokázal to, o čem většina jen sní. Ale nejsem do tebe
blázen, jako tvé fanynky.“ Pokusila se mu vysvětlit svůj postoj.
„Já už se lekl, že nemáš ráda moje písničky.“ Očividně se mu
neskutečně ulevilo. „To by mě opravdu mrzelo, Jess!“
Jess se pousmála a potom ukázala napravo: „Oh, tady odboč!“
Zbytek cesty se nesl jen v navigování. Po pár minutách
nakonec zastavily před domem Jessiny babičky.
„Díky za odvoz, Chrisi!“ Řekla nakonec po pár sekundách
ticha a chtěla vystoupit.
„Počkej, Jess…“ Zastavil jí pohotově. „Já, nechci se loučit
takhle. Já…chci, abychom byli zase přátelé.“
„Christophere, já…já, nevím…“ Vydechla drobná brunetka.
„Já…jestli to má znamenat, že další roky spolu nebudeme v kontaktu. Já
nechci do takového přátelství.“
„Je-Jess! Teď už to rozhodně nebude jako předtím. Já už o
tebe nechci přijít!“ Na Christopherovi bylo vidět, jak moc mu na tom záleží.
Jess pookřála… „Jess, víš co? Nech si to projít hlavou. Dám ti na sebe číslo, a
když změníš názor a budeš to přátelství chtít zkusit, dej mi vědět…A když
ne…tak tě nechám být.“ Chris i Jess si moc přáli, aby to vyšlo…Jess se pousmála
a vzala si od Christophera papírkem s číslem.
„Fajn, celebrito!“ Zasmála se a s papírkem odešla do
domu.
Christopher si byl téměř jist, když viděl její reakci, že
vyjde. Chris chtěl již odjet, ale když se otočil, rychle si to rozmyslel.
„Kruci!“ Hlesl a bouchl do volantu. Pomalu vylezl
z auta tak, aby zůstal nespatřen a dostal se k zadním dveřím domu,
odkud viděl světlo. Opatrně zaťukal a počkal. Lehce se pousmál, když mu Jess
otevřela.
„Co tu ještě děláš?“ Zeptal se zmateně.
„Jess, dám ti pět tisíc dolarů za jednu laskavost.“ Nabídl
jí a ohlédl se. Nevypadalo to, že by si ho někdo všimnul.
„Víš, když za to platíš, není to laskavost.“
„Znamená to tedy ano?“ Zeptal se.
„A mohl bys mi o tom říct víc, protože ještě jsem krapet
nepochytila detaily.“ Ušklíbla se Jessica.
Christopher si povzdychl a dal se do vysvětlování.
„Takže…ty chceš přespat u babičky v garáži? V autě?
Který tam JÁ s tebou dotlačím? Protože na tebe číhají paparazzi?“ Zvedla
Jessica obočí, tohle se jí ani trochu nelíbilo.
„Jo.“ Odpověděl prostě. Jess si povzdechla a vyšla ven.
„Takže jdeš?“
„JO, superstar!“
O pár sekund později už tlačili auto do garáže…
„Víš, mohla bys mi trochu pomoct.“ Ozval se po pěti minutách
dřiny.
„To auto by se nepohlo, kdybych přestala tlačit!“ Odsekla
Jess.
Za pár chvil už auto bylo schované bezpečně uvnitř garáže.
„Vypadneš odsud, než se rozední, je ti to jasný?“ Varovala
ho Jess, zatímco se natahovala pro spacák.
„Jo. Snad se nikdo nedozví, že jsem tu byl!“
„Já to vědět budu.“ Připomněla mu Jess a hodila mu na hlavu
spacák.
„Díky, díky moc, Jess!“
„Nemáš zač.“ Odpověděla mu lehce podrážděně z únavy.
„Není tu něco, co bych si mohl oblíct, aby mě při odchodu
nepoznali?“ Zeptal se, když viděl, že chce odejít.
„Podívej se do těch krabic.“ Poradila mu. Christopher se
začal v nich prohrabovat.
„Chtěla jsem se zeptat…“ Tahle otázka Jessicu pronásledovala
už nějakou dobu. „Ta písnička…co jsi zpíval u vás…o kom doopravdy je?“
Christopher se na ní překvapeně otočil: „Hero?“
„No, pokud jsi jí tak pojmenoval…pamatuj, my, normální
pozemšťané jí ještě neznáme.“ Upozornila ho trefně. „Vážně, o kom je? Tak nějak
se mi nechce věřit, že by to bylo o Alexis.“
„Ne, o Alexis opravdu ne.“
„Vážně, máš jí vůbec rád?“
„Ty vidíš vážně skrze všechno…Ne, vlastně jí rád nemám ani
trochu…Ale to je to, co po mě chtějí.“
„Kdo?“
„Kdo myslíš? Zvyšuje to mou publicitu.“ Zaparadoval svou
vlastní mámu.
„Tak se na ní nezlob.“
„Tohle je divný. Vážně. Proč se zrovna ty jí zastáváš?“
Jess se ušklíbla a znovu zeptala: „Tak řekneš mi teda, o kom
je?“
„Řekněme, že je to trochu osobní záležitost.“
„Fajn, mohls to řeknout hned na začátku. Tahat to
z tebe nebudu.“ Christopher se usmál a vrátil se k prohledávání
krabic.
„Tak jak ses vůbec měla, celý ty roky?“
„Docela fajn…víš co, dělala jsem takový obyčejný
věci..škola, přátelé, nedobrovolné poslouchání o tobě…“
„Fakt?“ Otočil se zmateně, ačkoliv se vrátil
k prohrabování.
„Jo…Lidi tě zbožňujou…Zatímco já vždy trapně sedím a
poslouchám od lidí, co tě dřív nesnášeli, jak jsi úžasný.“ Jessica uslyšela od
Christophera uchechtnutí. „To není vtipný! To je politováníhodný!
„Hej, co tohle?“ Zeptal se a nasadil si klobouk, který byl Jess
tak známý. „Co ty na to?“ Jessice došlo, odkud zná ten klobouk.
„To byl dědečkův klobouk. Nosíval ho, když mě s sebou
bral na ryby.“ Jessica se usmála úsměvem, který na ní Christopher ještě
neviděl. Hned mu došlo, že si právě asi vzpomněla na všechny ty chvíle
s dědečkem. Ty chvíle, co vás prostě hřejí u srdce, když na ně vzpomínáte.
„Oh, promiň. Tumáš.“ Sundal si ho hned a chtěl ho Jess
vrátit. Nechtěl jí brát tuhle vzpomínku.
„Ne, nech si ho.“ Zatřepala hlavou. „Stejně by zůstal
v té krabici, dokud by to někdo neprodal, někomu nevěnoval…Nebo prostě
nevyhodil.“
„Díky.“ Pro Chrise to znamenalo hodně.
„Potřebuješ ještě něco nebo…“ Zeptala se Jessica, očividně
už toužící odejít.¨
„Ne, jsem v pohodě.“
„Tak v pohodě, že budeš spát v autě.
„Jess…“ Zastavil jí ještě předtím, než odešla. „Jen chci
říct, že fakt moc děkuju. Vážně potřebuju ten film, a kdybych tam šel, tak mě
vyfotí a to by se dostalo do novin a konec. Žádný film.“
Jessica se usmála a řekla: „Nemáš zač. Jen pamatuj. Buď
pryč, jak jen to půjde.“
„Jasně!“ Jess se zasmála, když začal salutovat a odešla
z garáže…
0 komentářů:
Okomentovat