Vzkaz

Tato jednorázovka je o tom, jak Naruto „posílá vzkazy“ svým důležitým lidem. I když jsou po smrti nebo živí.

Tati,

zapečetil jsi do mě lišku, i když jsi nevěděl co se za několik let může stát. Ale i tak jsi to riskoval a položil život, protože jsi ve mně věřil. A já doufám, že jsem tě nezklamal...a ani nezklamu. Toho dne jsem přišel o vše, co jsem měl. Dlouho, šestnáct let jsem nevěděl, kdo vlastně jsem. Třetí o tom zakázal mluvit, a pokud mi to někdy chtěl Jirayia říct, nestihl to. Ale díky tobě, jsem se to dozvěděl. Možná si říkáš, že bych měl být naštvaný. Možná, možná jsem někdy v minulosti byl naštvaný, ale nikdy na tebe. Celých šestnáct let jsem k tobě vzhlížel a cítil divný pocit. Nevěděl jsem proč. Ale jsem šťastný, že to proto, že jsi byl mým otcem, i když velmi krátko, tak jsi byl. A já ti teď moc děkuju, za to, co jsi pro mě kdy v životě udělal. Že jsi ve mně věřil, že jsi pro mě obětoval život, miloval mě ale za co jsem opravdu nejvíc šťastný, je ten fakt, že jsem mohl být tvým synem. Děkuji, moc.

Mami,

dlouho jsem nevěděl, kdo má máma je. Táta mi to nestihl říct, ale neměl moc času. Možná si myslíš, že bych se na tebe zlobím, stejně jako si myslím, že si to myslí i táta. Ale nezlobím. Nezlobím a nikdy nezlobil.Udělali jste pro mě s tátou toho víc v několika hodinách, než jiní rodiče za desítky let. Jak bych se na vás mohl zlobit? Stejně jako táta, jsi položila za mě život. Milovala jsi mě a toho si cením ze všeho nejvíc. Ani nevíš, jak jsem byl šťastný, když jsem si díky tátovi mohl s tebou promluvit. Mrzí mě ale, že jsem s váma nemohl být déle. Ale však my se zase jednou potkáme. Všichni tři. Ty, já a táta. Už se na to těším. Ale teď ti zatím můžu jen poděkovat,že jsi ve mně věřila, milovala mě, a že jsem mohl být tu krátkou chvíli tvým synem. Děkuji ti, maminko, za všechno.

Jirayio,

tentokrát budu hodný a budu ti říkat sensei. Takže sensei, dlouho jsem se potácel životem. Hodně dlouho. Ale jednoho dne jsi se objevil ty a začal jsi mi pomáhat. Naučil jsi mě tatínkovo jutsu, rasengan. Také jsi mi pomohl vyvolávat žáby a dalších mnoho věcí. Ale také jsi mě vychovával a staral se o mě. Byl jsi jako můj dědeček. Pokud jsi mi někdy chtěl říct, kdo byli mí rodiče, tak ti děkuji. Pokud ne, tak nevadí. Nezlobím se na tebe. Když jsi zemřel, tak se mi zhroutil svět. Přišel jsem o člověka, co mi pomohl, staral se o mě, znal mě. Chápal mě! Těžko jsem se z toho dostával, opravdu těžko. Ale nějak jsem se přes to přenesl a potom na nás zaůtočil Pein. Chtěl jsem se pomstít, což se mi taky povedlo...děkuji ti, za všechno, Jirayia – sensei.

Iruko,

byl jsi prvním člověkem, co mě měl rád, trochu mě i chápal a nebyl na mě škaredý jako zbytek Konohy. To ty jsi mi pomáhal, i když se to asi moc nezdálo. Ale taky ty jsi ze mě udělal genina. Stále si vzpomínám na ten den. Ale pak jsem byl zařazen do týmu se Sakurou a Sasukem pod vedením Kakashiho. A s tebou jsem se tak nestýkal. Ale díky tobě jsem se dokázal přenést přes smrt Jirayiy. Moc jsi mi s tím pomohl. A já ti tady teď děkuji, že jsi na mě nebyl zlý, pomáhal mi, nebyl jako ostatní a vůbec ti děkuji za všechno. Bez tebe bych tu nebyl.

Kakashi,

byl jsi jeden z málá lidí, co mé rodiče opravdu znal. Proto jsi mnou jako mnozí jiní nezavrhl. Stále si chodil pozdě, četl ty uchýlárný od zvrhlýho poustevníka, tedy od Jirayiy. Ale naučil jsi mě mnoho věcem. A že to někdy byla fuška. Každopádně jsi dlouho stál po mém boku, i při boji s Obitem. I když to byl dřív tvůj přítel, pomáhal jsi mi. Ani nedokážu pomyslet, jak to pro tebe muselo být těžké. Ale i tak jsi po mém boku zůstal. Proč? To já nevím. To musíš vědět ty. Ale teď ti děkuju. Děkuju ti za tvou snahu, víru, někdy i trpělivost, které musíš mít požehnaně. Děkuju ti, za všechno. Kakashi – sensei...

Sakuro,

dlouho sis o mě myslela, že jsem debil. Což jsem byl a možná i jsem. Když odešel Sasuke, byla jsi na tom velmi špatně. Ale já při tvém boku zůstal a stali jsme se přáteli na život a na smrt. Byli to šťastné bezstarostné chvíle. Ale ne vždy byli bezstarostné. To co jsem nechápal bylo, že jsi Sasukeho milovala i přesto, že si o tobě myslel, že jsi otravná, chtěl tě několikrát dokonce zabít. Ale ty jsi ho milovat nepřestala. Ale je fakt, že možná to chápu, vždyť mě taky několikrát chtěl zabít a já ho stejně beru jako přítele. Každopádně, pomáhala jsi a moc. Mlátila jsi mě o sto šest, ale mě to nevadí. A já děkuji. Za tvé přátelství, důvěru a za dalších mnoho věcí ti děkuju. A pamatuj si, že nikdy jsem tě nepřestal a ani nepřestanu milovat. Děkuji, Sakura – chan.

Sasuke,

ty jsi ale vůl. Odešel jsi kvůli pomstě. Chtěl jsi zabít svého bratra, Itachiho, který zabil tvůj klan...až na tebe. Později se ti ho povedlo zabít. Ale i tak jsi se nevrátil. A proč? Protože jsi se od špatné osoby dozvěděl pravdu. Ale Itachi to neděl z donucení. On věděl, co Uchiha klan chystá. Dalo by se říct, že tu misi vzal snad i s radostí, ale měl tu jednu podmínku, měl jsi jen ty přežít. Několikrát jsem se snažil, aby ses vrátil, ale ty nic. Nevrátil ses. Coapk si nepamauješ na ty chvíle našeho přátelství a rivalství? Na tu legraci co jsme jako tým sedm prožili? Ne? Tak si vzpomeň! Pamatuj si, že se můžeš kdykoliv vrátit. Však já bych Tsunade zabil, kdyby tě nechtěla příjmout zpět.Každopádně ti děkuju. Děkuju, že jsi mi byl prvním přítelem...prvním kamarádem. Taky jsem díky tobě poznal co to je „přátelská“ rivalita. Ano, byli jsme rivalové na život a na smrt. Děkuji ti, Sasuke

Vám všem děkuju. Vy všichni jste mi pomohli, dali, nebo naučili mnoho věcí. Děkuju vám. Moc vám děkuju.