Jednoho dne se mladý muž jménem Minato Namikaze procházel po Konoze.
"Už pozítří je to rok! Už je to rok, co jsme s Kushinou manželé. Musím něco vymyslet. Něco speciálního." Přemýšlel, když v tom uslyší z jednoho opušťeného domu milostné vzdechy. Jako správný hokage jim musí říct, že tam nesmí být. Když se ale podíval oknem, kdo tam je, málem omldel. Tak moc ho bolelo srdce.
"Kushino? Proč?" Zašeptal a utekl domů. Brečel. Ano, on poprvé v životě brečel.
"Kushino, proč jsi mi to udělala? Proč? To jsem pro tebe nebyl dost dobrý? Proč?!" Ptal se sám sebe.
"Rozvod! Ano, chci rozvod." I Když ji miluje, nedokáže se přes to přenést. Potom tam vešla Kushina.
"Minato? Co se stalo?" Chtěla ho přitisknout k sobě, on jí to ale nedovolil.
"Nešahej na mě! Chci rozvod! Chápeš?! Rozvod!" Kushině se rozšířily zorničky.
"Rozvod? Proč?" Vytekla ji první slza.
"Ty se ptáš proč? Tak já ti to řeknu! Takhle se procházím vesnicí a jdu kolem opušťeného baráku. Uslyším vzdechy. Jako hokage ty lidi ale musím samozřejmě vykopnout. Podívám se oknem, kdo to vlastně je. A co nevidím. Ty a ještě s někým dalším jak si tam užíváte." Minato měl tak chladný hlas, až se Kushina vylekala. Ale co jí víc vrtalo hlavou, bylo to, kde to vzal. Vždyť ona ho nikdy nepodvedla.
"To není pravda! Já jsem tě nikdy nepodvedla. Nedokázala bych to." Kushina to stále nechápala.
"Hele, tohle si vykládej holubům na střeše. Já viděl to, co jsem viděl."
"Fajn. Jak chceš! Tak rozvod! Sice jsem tě nepodvedla, na to tě až moc miluji, ale když chceš, tak máš to mít. Ale jedno si pamatuj. Děláš obrovskou chybu. Ale vlastně, já se chci asi taky rozvést. Protože jestli mi nevěříš, tak nemá cenu tohle manželství prodlužovat!" Zakřičela a utekla do ložnice, kde sjela po dveřích a dala se do dlouhého pláče. Minato se mezitím přemístil k Jiraiyovi. Nikdo tam nebyl, tak se posadil a čekal. Mezitím si přehrával vše, co mu Kushina řekla.
"To není pravda! Já jsem tě nikdy nepodvedla. Nedokázala bych to."
"...Sice jsem tě nepodvedla, na to tě až moc miluji..."
"Proboha, co to má znamenat. Proč to zapírala? Snad, že by to ona nebyla? Ne. Snažila se z toho jen vykroutit!" Říkal si pro sebe Minato. Potom uslyšel otvírání dveří.
"Fuj! To jsem se lekl...Minato, co tu děláš?"
"Kushina mě podvedla. Můžu tu bydlet? Jen než si našetřím na něco svého. Všechno jsem nechal u Kushiny a už se tam nechci vracet."
"Samozřejmě. A jak ses to dozvěděl."
"Nechce se mi to říkat. Prosím, neptejte se mě na to, sensei."
"Jistě. A co s tím budeš dělat?"
"Už jsem to řekl Kushině, rozvádím se s ní." Jiraiya ho už nechal.
Uběhli dva měsíce. Kushina i Minato už byli rozvedení. Minato už měl své bydlení, ale stejně většinu času trávil v kanceláři. Přece jenom, nikdo ho tam nečekal. Ne, že by nebyly žádné dívky, co by rády na něj čekaly, naopak, bylo jich hodně, ale žádná nebyla taková, jakou by si přál. Sám sebe přemlouval, že Kushinu nemiluje, ale stejně věděl, že ji miluje celým svým srdcem.
Jednoho dne si ji nechal zavolat. Nechtělo se mu, ale byla jediná, co se na tu misi hodila.
"Co jsi potřeboval?" Zeptala se Kushina. Měla prázdný pohled, až to Minata vyděsilo.
"Dostáváš misy. Jak asi víš, naše spojenectví s kamennou už neexistuje. Jenže tu mám člověka, co se potřebuje dostat do jedné vesničky za kamennou. Jsi jediná, co se na tuto misy hodí. Vyrážíte kdy si ona řekne. Ale chvíli počkej, za chvíli má přijít a domluvíte se."
"Dobrá." Asi deset minut seděli a hleděli na sebe. Po chvíli Minato prolomil ticho.
"A jak se máš?"
"Strašně." Hlesla. Bolelo jí, když s ním mluvila.
"Jak to?" A starostlivě se na ní podíval. Kushino to překvapilo.
"Chybíš mi." Zašeptala skoro neslyšně. Ale on ji slyšel.
"Ty mě taky."
"Tak proč?"
"Ty se ptáš proč? Podvedla jsi mě."
"Nepodvedla!"
"Aha, tak to bylo tvoje dvojče, nebo co?" Kushina se už nadechovala, ale v tom někdo zaklepal.
"Dále!" Křiknul Minato. Vešla docela pohledná dívka.
"Dobrý den Hokage - sama."
"Dobrý den. Kushino, to je ta klientka."
"Dobrá. Tak ahoj, Minato."
"Ahoj a nashle."
"Na shledanou."
"Ahoj já jsem Kushina, jsem ta, co tě doprovodí, do té vesnice.
"Čau. Jsem Keiko. Fajn, tak se snaž. Za deset minut u brány." Řekla a odešla.
"Ježiš, to bude zas mise." Pomyslela si a odešla.
ZA DESET MINUT U BRÁNY
"No to ti trvalo."
"Hele, jsem tu přesně načas."
Asi půl hodiny běželi bez promluvení, až nakonec Kushina promluvila.
"Hele, proč jsi na mě taková? V kanceláři Minata jsi vypadala jako milá holka, usmívala ses...proč jsi na mě taková?" Keiko se na ní otočila a zastavila.
"Víš, já vím, že se oba milujete."
"Rozvedli jsme se."
"To vím taky, jenže já Minata miluji. A ty mi překážíš. Však koho si myslíš, že Minato viděl v tom opuštěným domě?"
"To jsi byla ty?" Kushině se rozšířili zorničky. Tak to kvůli ní se s ní Minato rozešel.
"A kdo myslíš, že to byl? Samozřejmě, že já. Ale teď, teď tě zabiju!" Kushině se rozšířily zorničky. Tohle nečekala. Bojovaly spolu dlouho, ale Keiko postupně začala vyhrávat. Už ji dostala, stačil jeden pohyb a...najednou se objevil žlutý blesk a odhodil Keiko několik metrů. Když Kushina stále nepociťovala bolest, tak otevřela oči a to jí vyrazilo dech. Stál tam Minato Namikaze. Poté omdlela a obklopila ji pokojná tma.
Minato měl divný pocit. Tušil, že se něco stane. Asi tři čtvrtě hodiny po odchodu dívek ucítil přes pečeť, kterou dal Kushině, že se jí něco děje.
"Sakra!" Hlesl a přemístil se, kde uviděl, že Kushina bez jeho pomoci dlouho žít nebude. Ihned Keiko odhodil od Kushiny, která omdlela. Viděl, že Keiko už dlouho nevydrží.
"Rasengan!" Vykřikl a rozeběhl se proti Keiko s rotující koulí v dlani.
"Nato, že to je ještě nedokončené jutsu, to má docela destruktivní sílu." Řekl si tak jen pro sebe. Keiko nezasáhl nikam, kde by jí to mohlo zabít, protože potřeboval informace.
"Keiko, co to má znamenat?"
"Miluju tě, Minato" Minato vytřeštil oči, tohle nečekal.
"Ale proč jsi bojovala s Kushinou?"
"Potřebovala jsem se jí zbavit. Stála mi v cestě, abych tě získala. Však kdo myslíš, že to byl v tom opuštěným domě?"
"To...to jsi byla ty?"
"Jasně, že ano."
"Takže celou tu dobu mi Kushina říkala pravdu a já ji nevěřil..." Pomyslel si. Minato hodil po Keiko kunai. Zaryl se jí do srdce a zemřela. Potom vzal Minato Kushinu do náručí a přemístil se s ní do nemocnice.
Kushina se začala probouzet. Pomalu otevřela oči, ale ihned jí zaslepilo světlo, tak je zase zavřela. Potom to zkusila znovu, ale tentokrát s úspěchem. Ale potom si myslela, že blouzní. Vedle její postele seděl Minato a držel jí za ruku. Pokusila se ho vzbudit. Pohladila ho po tváři. To nepomohlo. Tak s nim jemně zatřepala. Nic. Tak s ním silně zatřepala. Zase nic. Nakonec ho shodila ze židle, tentokrát, se jí podařilo ho vzbudit. Minato se nechápavě koukal a potom zabodl svůj pohled do chechtající Kushiny.
"KUSHINO!"
"Co? Spadl jsi sám." Řekla dál se smála. Minato se potom vrátil na židli.
"Kushino já...omlouvám se, že jsem ti nevěřil. Já...Keiko mi to prozradila. Omlouvám se. Já chápu, že už se mnou určitě nechceš nic mít, takže já jdu. Promiň." Zvedl se a chtěl odejít, ale Kushina ho zastavila.
"Počkej. Omluva přijata. Odpouštím ti. Pořád tě miluju a na tom se nic nezměnilo a ani nezmění. Zkusme to od začátku. Stále chci s tebou být. Možná můj mozek trochu protestuje, ale srdci neporučí." Minato jí obejmul a zašeptal jí do ucha:
"Od teď ti budu věřit...ve všem." Kushina se usmála a zašeptala mu nazpátek.
"To ti radím." Usmál se a políbil ji.
"Už pozítří je to rok! Už je to rok, co jsme s Kushinou manželé. Musím něco vymyslet. Něco speciálního." Přemýšlel, když v tom uslyší z jednoho opušťeného domu milostné vzdechy. Jako správný hokage jim musí říct, že tam nesmí být. Když se ale podíval oknem, kdo tam je, málem omldel. Tak moc ho bolelo srdce.
"Kushino? Proč?" Zašeptal a utekl domů. Brečel. Ano, on poprvé v životě brečel.
"Kushino, proč jsi mi to udělala? Proč? To jsem pro tebe nebyl dost dobrý? Proč?!" Ptal se sám sebe.
"Rozvod! Ano, chci rozvod." I Když ji miluje, nedokáže se přes to přenést. Potom tam vešla Kushina.
"Minato? Co se stalo?" Chtěla ho přitisknout k sobě, on jí to ale nedovolil.
"Nešahej na mě! Chci rozvod! Chápeš?! Rozvod!" Kushině se rozšířily zorničky.
"Rozvod? Proč?" Vytekla ji první slza.
"Ty se ptáš proč? Tak já ti to řeknu! Takhle se procházím vesnicí a jdu kolem opušťeného baráku. Uslyším vzdechy. Jako hokage ty lidi ale musím samozřejmě vykopnout. Podívám se oknem, kdo to vlastně je. A co nevidím. Ty a ještě s někým dalším jak si tam užíváte." Minato měl tak chladný hlas, až se Kushina vylekala. Ale co jí víc vrtalo hlavou, bylo to, kde to vzal. Vždyť ona ho nikdy nepodvedla.
"To není pravda! Já jsem tě nikdy nepodvedla. Nedokázala bych to." Kushina to stále nechápala.
"Hele, tohle si vykládej holubům na střeše. Já viděl to, co jsem viděl."
"Fajn. Jak chceš! Tak rozvod! Sice jsem tě nepodvedla, na to tě až moc miluji, ale když chceš, tak máš to mít. Ale jedno si pamatuj. Děláš obrovskou chybu. Ale vlastně, já se chci asi taky rozvést. Protože jestli mi nevěříš, tak nemá cenu tohle manželství prodlužovat!" Zakřičela a utekla do ložnice, kde sjela po dveřích a dala se do dlouhého pláče. Minato se mezitím přemístil k Jiraiyovi. Nikdo tam nebyl, tak se posadil a čekal. Mezitím si přehrával vše, co mu Kushina řekla.
"To není pravda! Já jsem tě nikdy nepodvedla. Nedokázala bych to."
"...Sice jsem tě nepodvedla, na to tě až moc miluji..."
"Proboha, co to má znamenat. Proč to zapírala? Snad, že by to ona nebyla? Ne. Snažila se z toho jen vykroutit!" Říkal si pro sebe Minato. Potom uslyšel otvírání dveří.
"Fuj! To jsem se lekl...Minato, co tu děláš?"
"Kushina mě podvedla. Můžu tu bydlet? Jen než si našetřím na něco svého. Všechno jsem nechal u Kushiny a už se tam nechci vracet."
"Samozřejmě. A jak ses to dozvěděl."
"Nechce se mi to říkat. Prosím, neptejte se mě na to, sensei."
"Jistě. A co s tím budeš dělat?"
"Už jsem to řekl Kushině, rozvádím se s ní." Jiraiya ho už nechal.
Uběhli dva měsíce. Kushina i Minato už byli rozvedení. Minato už měl své bydlení, ale stejně většinu času trávil v kanceláři. Přece jenom, nikdo ho tam nečekal. Ne, že by nebyly žádné dívky, co by rády na něj čekaly, naopak, bylo jich hodně, ale žádná nebyla taková, jakou by si přál. Sám sebe přemlouval, že Kushinu nemiluje, ale stejně věděl, že ji miluje celým svým srdcem.
Jednoho dne si ji nechal zavolat. Nechtělo se mu, ale byla jediná, co se na tu misi hodila.
"Co jsi potřeboval?" Zeptala se Kushina. Měla prázdný pohled, až to Minata vyděsilo.
"Dostáváš misy. Jak asi víš, naše spojenectví s kamennou už neexistuje. Jenže tu mám člověka, co se potřebuje dostat do jedné vesničky za kamennou. Jsi jediná, co se na tuto misy hodí. Vyrážíte kdy si ona řekne. Ale chvíli počkej, za chvíli má přijít a domluvíte se."
"Dobrá." Asi deset minut seděli a hleděli na sebe. Po chvíli Minato prolomil ticho.
"A jak se máš?"
"Strašně." Hlesla. Bolelo jí, když s ním mluvila.
"Jak to?" A starostlivě se na ní podíval. Kushino to překvapilo.
"Chybíš mi." Zašeptala skoro neslyšně. Ale on ji slyšel.
"Ty mě taky."
"Tak proč?"
"Ty se ptáš proč? Podvedla jsi mě."
"Nepodvedla!"
"Aha, tak to bylo tvoje dvojče, nebo co?" Kushina se už nadechovala, ale v tom někdo zaklepal.
"Dále!" Křiknul Minato. Vešla docela pohledná dívka.
"Dobrý den Hokage - sama."
"Dobrý den. Kushino, to je ta klientka."
"Dobrá. Tak ahoj, Minato."
"Ahoj a nashle."
"Na shledanou."
"Ahoj já jsem Kushina, jsem ta, co tě doprovodí, do té vesnice.
"Čau. Jsem Keiko. Fajn, tak se snaž. Za deset minut u brány." Řekla a odešla.
"Ježiš, to bude zas mise." Pomyslela si a odešla.
ZA DESET MINUT U BRÁNY
"No to ti trvalo."
"Hele, jsem tu přesně načas."
Asi půl hodiny běželi bez promluvení, až nakonec Kushina promluvila.
"Hele, proč jsi na mě taková? V kanceláři Minata jsi vypadala jako milá holka, usmívala ses...proč jsi na mě taková?" Keiko se na ní otočila a zastavila.
"Víš, já vím, že se oba milujete."
"Rozvedli jsme se."
"To vím taky, jenže já Minata miluji. A ty mi překážíš. Však koho si myslíš, že Minato viděl v tom opuštěným domě?"
"To jsi byla ty?" Kushině se rozšířili zorničky. Tak to kvůli ní se s ní Minato rozešel.
"A kdo myslíš, že to byl? Samozřejmě, že já. Ale teď, teď tě zabiju!" Kushině se rozšířily zorničky. Tohle nečekala. Bojovaly spolu dlouho, ale Keiko postupně začala vyhrávat. Už ji dostala, stačil jeden pohyb a...najednou se objevil žlutý blesk a odhodil Keiko několik metrů. Když Kushina stále nepociťovala bolest, tak otevřela oči a to jí vyrazilo dech. Stál tam Minato Namikaze. Poté omdlela a obklopila ji pokojná tma.
Minato měl divný pocit. Tušil, že se něco stane. Asi tři čtvrtě hodiny po odchodu dívek ucítil přes pečeť, kterou dal Kushině, že se jí něco děje.
"Sakra!" Hlesl a přemístil se, kde uviděl, že Kushina bez jeho pomoci dlouho žít nebude. Ihned Keiko odhodil od Kushiny, která omdlela. Viděl, že Keiko už dlouho nevydrží.
"Rasengan!" Vykřikl a rozeběhl se proti Keiko s rotující koulí v dlani.
"Nato, že to je ještě nedokončené jutsu, to má docela destruktivní sílu." Řekl si tak jen pro sebe. Keiko nezasáhl nikam, kde by jí to mohlo zabít, protože potřeboval informace.
"Keiko, co to má znamenat?"
"Miluju tě, Minato" Minato vytřeštil oči, tohle nečekal.
"Ale proč jsi bojovala s Kushinou?"
"Potřebovala jsem se jí zbavit. Stála mi v cestě, abych tě získala. Však kdo myslíš, že to byl v tom opuštěným domě?"
"To...to jsi byla ty?"
"Jasně, že ano."
"Takže celou tu dobu mi Kushina říkala pravdu a já ji nevěřil..." Pomyslel si. Minato hodil po Keiko kunai. Zaryl se jí do srdce a zemřela. Potom vzal Minato Kushinu do náručí a přemístil se s ní do nemocnice.
Kushina se začala probouzet. Pomalu otevřela oči, ale ihned jí zaslepilo světlo, tak je zase zavřela. Potom to zkusila znovu, ale tentokrát s úspěchem. Ale potom si myslela, že blouzní. Vedle její postele seděl Minato a držel jí za ruku. Pokusila se ho vzbudit. Pohladila ho po tváři. To nepomohlo. Tak s nim jemně zatřepala. Nic. Tak s ním silně zatřepala. Zase nic. Nakonec ho shodila ze židle, tentokrát, se jí podařilo ho vzbudit. Minato se nechápavě koukal a potom zabodl svůj pohled do chechtající Kushiny.
"KUSHINO!"
"Co? Spadl jsi sám." Řekla dál se smála. Minato se potom vrátil na židli.
"Kushino já...omlouvám se, že jsem ti nevěřil. Já...Keiko mi to prozradila. Omlouvám se. Já chápu, že už se mnou určitě nechceš nic mít, takže já jdu. Promiň." Zvedl se a chtěl odejít, ale Kushina ho zastavila.
"Počkej. Omluva přijata. Odpouštím ti. Pořád tě miluju a na tom se nic nezměnilo a ani nezmění. Zkusme to od začátku. Stále chci s tebou být. Možná můj mozek trochu protestuje, ale srdci neporučí." Minato jí obejmul a zašeptal jí do ucha:
"Od teď ti budu věřit...ve všem." Kushina se usmála a zašeptala mu nazpátek.
"To ti radím." Usmál se a políbil ji.
0 komentářů:
Okomentovat