„Babi, vyprávěj mi
něco,“ ozvalo se děvčátko na podlaze, zvědavě hledíc na starou ženu, jež seděla
na houpacím křesle.
„Tak dobře. Pořádně
mě poslouchej,“ souhlasila stařena a odložila pletení. „Bylo to už před téměř
dvěma stoletími. Narodilo se dítě, předpovězené dítě, které mělo změnit svět….“
„Co chtěl měnit?
Mír?“ Ozvalo se ode dveří. Stála tam patnáctiletá dívka, sestra malého
děvčátka. „Babi, co jí to tu vykládáš?“ Zasmála se, proč by někdo chtěl měnit
svět, který změnu vůbec nepotřeboval?
„Rinali, ty bys už
z akademie měla vědět, že tomu tak nebylo. Je to teprve sto padesátiletá
historie, co existuje opravdu mír,“ pokárala jí žena. Rinali zrudla, nikdy se o
historii nezajímala, takže si nepamatovala ani jedno datum z učebnic.
„Promiň, babičko,“
omluvila se dívka.
„Nevadí, Rinali,
posaď se a poslechni si to také,“ pobídla jí a počkala, než se posadila. „To
dítě bylo všemi opovrhované, dospělí jej nenáviděli, ostatní děti převzaly zvyk
svých rodičů a odmítali ho. Pravda, nebyl obyčejný. Měl v sobě hrozivou
sílu, kterou, pokud by jeho srdce zůstalo čisté, by ovládl a nakonec změnil.
Kdyby však upadl do temnoty, mohla by ho ta síla ovládnout, a tak zničit svět.
Ale on…Měl zvláštní sen. Dostat od všech uznání a stát se Hokage. Zprvu se mu
všichni posmívali, ale on si postupně získával jejich pozornost…“
„Sakura-chan!“ Zaječel šestnáctiletý blonďák na svojí týmovou
partnerku.
„Ach, Naruto! Tys mě vylekal, BAKA!“ Zakřičela a praštila ho do hlavy.
„Au, Sakura-chan! Tos nemusela, -tebbayo!“
„Ale jo, musela!“ Zachichotala se růžovláska, na což Naruto dostal
svůj typický úsměv.
„Sakura-chan! Našli Sasukeho! Máme ho jít okamžitě hledat!“
„Sasuke-kun! Proč tu čekáme, SHANNARO!“ Nadávala a odběhla si sbalit
věci.
„…Potom mu zabili
jeho učitele a hned na to zničili jeho milovanou vesnici. Ale on jí zachránil,
stal se hrdinou a všichni z vesnice ho uznali. Ale on čekal jen na to, až
ho uzná jeho rival, první kamarád, přítel…Sasuke…Později, když mu bylo téměř
sedmnáct let, ovládl svého démona a odešel do války, kde se stal největším
hrdinou, který zachránil celý svět. Společně. Se svým přítelem…“
Kde kdysi byl všemi obdivovaný vodopád lemovaný nejslavnějšími
protivníky, Madarou Uchihou a Hashiramou Senju, teď zbyli jen trosky. Na jejich
rukách leželi dva chlapci, bez rukou, s četnými zraněními.
„Ou…Kde to jsme? Neříkej, že v nebi,“ vzbudil se Naruto.
„Asi jsme do rána usnuli…Jako obvykle, jsi pořád naživu,“ ozval se
černovlasý chlapec, ležíc po jeho boku. Sasuke.
„Pf! Sakra! A pořád se taky nemůžu hejbat!“ Rozčílil se budoucí
Hokage. „Chtěl jsem vstát a natlouct ti do hlavy konečně trochu rozumu!“ Sasuke
se začal smát….
„Ha ha ha!“
„Co…co je na tom vtipnýho?!“
„Že se ve svým stavu chceš ještě rvát,“
„To si, sakra, piš! Sejmu tě kdykoliv!“ Nechal se slyšet Uzumaki.
„Dobře, dobře, přiznávám…“ započal mladý mstitel. „Já…Jsem prohrál.“
„Ty pitomečku jeden!“ Křičel Naruto. „Tohle přece není souboj, kterej
se dá prohrát nebo vyhrát! Chtěl jsem jen, aby se ti konečně rozsvítilo!!!“
Rozhněval se jinchuuriki Kyuubiho. „Pak teprve začne ta pořádná bitva!“
„Hej, Naruto,“ umlčel ho Sasuke.
„Co?“
„Máš moje uznání…Jestli tady umřu…Pak skončí ten koloběh, o kterém
mluvil Rikudou Sennin, je to tak?“ Naruto se zamračil. Proč mluvil o smrti? „To
zní jako revoluce. Až umřu…můžeš zrušit nekonečně Tsukuyomi. Stačí implantovat
moje levé oko Kakashimu, on už to dokáže. I když jsem chtěl všechno vyřešit sám…“
„No vidíš, nevyřešíš nic, když budeš mrtvej!“ Přerušil ho syn
Yondaimeho. „Co kdybys místo umírání zůstal naživu se mnou! Můj sen je spolupráce
všech shinobi! Což zahrnuje i tebe!!!“
„To, že akceptuju tebe, neznamená, že budu uznávat ostatní,“ nechal se
slyšet mladý Uchiha.
„Grr, to snad není možný! Asi ti budu muset znova nakopat!“
„Právě. Co kdybych se zase obrátil proti tobě?“ Zeptal se Sasuke.
„Tak bych tě zastavil! Ale vím, že to už neuděláš!“ Odpověděl mu,
jistý svou odpovědí.
„Jak si můžeš bejt tak jistej?“
„Nebudu ti to furt opakovat! Jak je možný, že to nechápeš?! Asi ti
vážně není pomoci…Konec konců, jseš odjakživa děsnej pitomec…“ Naruto se
zasekl, zdálo se mu to, nebo Sasuke brečel?
„Drž hubu…Usuratonkachi…“
„Oba to měli
složitě v dětství a nakonec. I přes osud, který jím nepřál…“ řekla stařena
a na chvíli se odmlčela. „Nakonec se chlapec, všemi nenáviděný, stal nejoblíbenějším
Hokagem, všemi oblíbeným ninjou v alianci a nejsilnějším shinobim v historii
lidstva. Přivedl do světa mír, učil nejmladší ninji Konohy svým technikám boje
a i když už je dlouho po smrti, stále si ho všichni připomínají, jako na vůdce
nejkrásnějšího období Konohagakure no Sato…Takový byl Uzumaki Naruto, Nanadaime
Hokage…“
„Babi, to je úžasný
příběh!“ Řekla Rinali, držíc ve své náručí svou tříletou sestřičku, která během
vyprávění usnula. Chápala že, tomu ještě nemohla porozumět, ale jednou… „Odkud
to víš?“ Stařena se zasmála.
„No protože Sasuke
Uchiha byl můj pradědeček!“
0 komentářů:
Okomentovat