Už tu byla týden. Všechno to začalo celkem jednoduše. Tsunade měla poslední týden služby jako Hokage a měla udělit poslední misy. Měla trvat jen pár dní, aby se stihla vrátit zpět na vyhlášení nového Hokage. Sice neřekli, kdo to je, ale všichni věděli, že se jednalo o Naruto, hrdinu, do kterého se zamilovala většina dívčího obyvatelstva.
Neubránila se úsměvu. Všichni znali ten příběh kluka, který byl všemi odstrkován, nenáviděn, ale on to nechtěl nechat tak a prodral se na vrchol svých sil. Bojoval za úznání a nakonec se stal oblíbeným nejen mezi vesničany Konohy. O přátelském blonďákovi, který je neuvěřitelně silný a dokázal si i získat důvěru krále všech démonů, se povídalo po celém světě. Není divu, že i ona podlehla jeho úsměvu a stala se jednou z davu. Ale narozdíl od ostatních dívek, ona ho neuhání. Ví, že by to stejně nemělo cenu. Všichni věděli, že jeho srdce patří Hinatě a ona to respektovala.
Tichý zvlyk se jí prodral z úst. Neměla už žádnou sílu. Nic nejela, vodu dostala jak kdy, někdy párkrát za den, někdy vůbec. Chakru měla zablokovanou a zprávu poslat bez povšimnutí nemohla. Navíc každý den odpoledne jí přicházeli mučit, aby získal informace o Konoze. Samozřejmě, že byla v pokušení jim to říct. Ale už nemohl mluvit, a i tak, kdyby to řekla, zabili by jí. Ano, možná by se klid dostavil dřív, ale nemohla to vesnici udělat. Zemřelo by mnoho dalších neviných, to nemohla dopustit.
Netušila, kolik je hodin. Ale předpokládala, že je ráno. O to větší bylo její překvapení, když uslyšela zavrzání a do očí jí narazilo světlo. Sice bylo spíš šero, ale pro její oči, které neviděli nic, než černotu to bylo ubíjející. Proto ihned semkla víčka k sobě. Aby neprostila ani paprsek ke svým očím.
"Ale, ale," zašeptal slizký hlas, který ji poslední dny děsil ve snech. Ucítila drsnou ruku na své tváři. Instinktivně se odtáhla, ale ihned na místě, kde se jí dotýkal ucítila palčivou bolest.
"Ty mi nebudeš uhýbat. Nechceš snad zemřít, ne?" Zasyčel rozčíleně. Chěla mu něco odseknout, ale vydala ze sebe jen chraplavé zvuky.
"Tak odpověz!" Když se však neozývala, ucítila, jak ji někdo začal tahat za vlasy a snažil se jí postavit. Do očí jí vyhrkly slzy, jak jí to bolelo.
Potom jí pustil, ale jí se jen podlomily kolena a dopadla na chladnou zem.
"Ani na nohou se neudržíš!" Plivl jí do tváře. Potom vytáhl nůž, který se zasekl pod slunečním světlem vycházejícího ze dveří.
Pevně sevřela víčka k sobě, věděla, co příjde. Proto, když ucítila ostrou čepel zarývající se do jejího břicha, se nepohla ani o píď. Nebála se, že by vykrvácela, byly to jen povrchové rány. Ale to neznamenalo, že to nebolí.
"Tak co, děvenko? Budeš už mluvit, nebo si budu muset zas dát práci?" Nečekal na odpověď a kopl jí do břicha. Protože oblečení, které měla na sobě, když jí chytili, už bylo dávno zníčené a jediné, co jí zbylo, bylo spodní prádlo, nemusel si dát tu práci s odstraňováním trička. Ihned jí začal mlátit bičem.
Když bylo po všem, nechal jí tam trošku vody. Jakmile se za ním zabouchly dveře, ihned se napila. Měla plán a musí to udělat hned.
Během mučení zapomněl na nůž a nechal ho tam. Věděla, že by jí možná zachránili, ale ona nemohla jinak. Věděla, že by další mučení už nevydržela. Prozradila by jim všechno, ale nechtěla to. S námahou se natáhla pro nůž. věděla přesně, kde se nachází. Nebyl od ní daleko, dosáhla na něj. Špičkou namířila na krk. Brečíc nad svým osudem, poslala své poslední myšlenky svým přátelům, rodině a Narutovi. Lehce se pousmála a přitlačila.
O týden později
"Nebyla to obyčejná dívka. Byla přátelská, všem pomohla , i když sama potřebovala pomoc víc. Znal jsem jí jen málo, nebyli jsme ani přátelé a moc mě to mrzí. Je mi líto, že jsem nemohl víc poznat dívku, která mi kdysi zachránila život. Až teď jsem se dozvěděl její jméno a o to více mě to mrzí. Jako Hokage jsem to neměl dopustit. Proto vác prosím, aby jste si zapamatovali Neko. Dívku, která za nás položila život."
0 komentářů:
Okomentovat