"Jsme tu všichni?" Zeptal se Kakashi. Když zjistil, že ano, vyrazily. Běželi několik hodin, potom usoudili, že už dál nepůjdou. Ne že by nemohli, ale když se jistému člověku dařilo každých pět minut zakopávat, či neskočit na větev, ale na společníka či pro jistotu si chtěl jen tak zaletět, vzdali to a utábořili se.
"Takže...vy se asi znáte, ale já vás ne, takže..." Začala rozpačité Tsuki."Chtěla bych vás poznat. Já jsem Tsuki a jsem v Konoze nová. Mým snem je, víte, já mám v sobě, a prosím, neodsuzujte mě, mám v sobě zapečetěného šestiocasého démona...já...bych si přála, aby...aby se mě nesnažil ovládat, abych mohla žít beze strachu, že se projeví a aby mě všichni kvůli tomu neodsuzovali, já...neměla jsem to říkat, já..."
"My tě neodsuzujeme. Speciálně já, Sasuke a Kakashi - sensei máme jistou zkušenost s jinchuurikim," usmála se Sakura.
"J - jakto?" Podivila se.
"Naruto, Hokage byl v našem týmu. Když jsme byli ještě děti, teprve čerství ninjové z akademie, byli jsme já, Sasuke a on v týmu pod vedením tady Kakashiho - sensei. A Naruto, on je jinchuuriki Kyuubiho, takže..." Tsuki překvapením otevřela pusu. Jejich Hokage je jinchuuriki, navíc devítiocasého!
"Aha...a - a co vy? Jaký je váš příběh?" Zeptala se, aby změnila téma. Všichni jí tedy povyprávěli, kdo jsou atd. Potom šli spát.
Probudili se ještě před úsvitem, sbalili se a vyrazili. Takto cestovali už dva týdny. S Tsuki se docela spřátelili, ale přišla jím zvláštní. Byla jiná, než ostatní, které znali.
Jednoho dne se Sakura potulovala okolo tábora. Nemohla usnout, rozhodla se tedy, že se aspoň projde. Už se chtěla vrátit zpět, byla už celkem unavená, když v tom ale najednou uslyšela hlasy.
"Cože?! Ten svitek mu musíme donést. Zabije nás!" Vykřikl zděšeně jeden hlas.
"Svitek!" Blesklo Sakuře hlavou.
"Já vím. Ale kdyby jsme ovládli tu moc...pomysli na to! Vždyť by proti nám nic nezmohl!" Oponoval druhý. Sakuře se rozšířili zorničky. Ten hlas už slyšela. To oni mají ten svitek. Chtěla už na ně vlítnout, ale uslyšela volání.
"Sakuro! Sakuro, kde jsi?!" Byla to Tsuki. Sakura rychle utekla ze svého úkrytu pryč. Určitě by jí tam našli.
"Tsuki. Ticho!" Sice šeptala, ale bylo poznat, že jestli neztichne bude mít co do činění s její rukou. Potom se ještě podívala na to místo, kde byl tábor těch, co ukradli svitek, ale už tam nebyli.
"Slyšeli mě," pomyslela si a povzdechla si. Byla to taková šance, jenže Tsuki to musela pokazit.
"Co?" Zeptala se Tsuki. Sakura jen zakroutila hlavou. Mohli jít kamkoliv. Rozhodla se, že si to nechá zatím pro sebe.
Ráno pokračovali dál v cestě. Tsuki se občas rozpačitě podívala na Sakuru. Měla pocit, jako kdyby jí něco překazila. Něco důležitého...ale nemohla teď na to myslet.
Tak to pokračovalo dál. Doba, kterou jim Naruto povolil se chýlila ke konci. Už věděli, že se vrátí s nepořízenou. Všichni si to dávali za vinu, ale nejvíc Sakura. Tohle se nemělo nikdy stát.
Nastal den, kdy se měli vrátit. Sakura i Aki byly zdrcené, protože ze všech měly asi největší představu, jakou moc svitek Měsíce představuje. Myslely si, že to dokážou...jenže se tak nestalo.
"Sakuro, můžu s tebou mluvit?" Ozvala se během cesty Tsuki. Sakura kývla a trochu s Tsuki zpomalily, aby je ostatní neslyšely.
"Co je?"
"Mám plán. Za celý ten měsíc jsme prozkoumali snad každý kout světa. Ale vím o jednom místě, kde jsme nebyli. Došlo mi to až teď, ale to místo je přímo ideální na ukrytí něčeho, co nechceš, aby někdo objevil,"
"Dobře, ale jak to chceš provést, z vesnice nás už nepustí," odporovala jí Sakura. Nějak se jí to nezdálo. Proč si vzpomněla až teď, když na to měla celý měsíc.
"No to je to. Potřebuju, abys mi s tím pomohla. Potřebuju, abys šla se mnou a dostala nás z Konohy. Znáš to tam lépe a navíc, Naruto je do tebe blázen!" Sakuře se to stále zdálo divné, ale nakonec jí slíbila, že něco vymislí. Potom se přidali k ostatním. Sasuke s Aki se na ně po zbytek cesty podezřívavě dívali. Tsuki neměli nějak v lásce. Nakonec se přišlo na to, že je to docela namyšlená, ufňukaná ženská, což se na první pohled nezdálo. Působila právě dojmem síly, skromnosti...
Další den dorazili do Konohy. Sakura, Sasuke a Aki šli za Narutem, zbytek se rozutekl do svých domovů.
Naše skupinka dorazila ke kanclu Hokageho. Sasuke zaťukal na dveře, ale nikdo neotevíral. Zkusil to ještě jednou. Stále nic.
"Kde je?" Zašeptala si pro sebe Aki, ale všichni ji dobře slyšeli. Sakura to nevydržela a vešla dovnitř. Neměla to ale dělat. Jakmile to uviděla, zvedl se jí žaludek.
"Co se děje?" Zeptali se Aki se Sasukem. Sakura jim clonila ve výhledu, ale nakonec jim uhla.
Všude po místnosti byla krev a zbytky těl. Vše bylo rozbité a hrozně to tam páchlo. I ti dva měli co dělat, aby se nepozvraceli. Pro jistotu rychle zavřeli dveře a přešli k oknu, aby se nadechli čerstvého vzduchu.
"Fuj! Co se tam stalo?!" Zeptal se ztěžka Sasuke. Ale ani jedna neměla sílu odpovědět. Jen tam tak šokovaně stály.
"Co se tam stalo? A...kde je Naruto?" Aki Sakuru objala, obě dvě to potřebovaly. Ale když ani jeden nevěděl, co dělat tak odešli do svých domovů. U Aki a Sakury nebyl slyšet ten každodenní smích, hádky, konverzace ani nic jiného. Ani jedna se neodvážila přerušit to ticho, protože ony to nepotřebovaly. Ony si skvěle rozumí i bez toho.
A tak to šlo už týden. Nikdo nevěděl, kde Naruto je, ale jak to tak vypadalo, tak až na naší skupinku, která se honila za svitkem Měsíce, tak až na ně to nikdo neřešil. Tsuki a Sakura svůj plán na najití svitku nepodnikly, protože věděly, že Sakura toho není schopna a stejně ani Tsuki nechtěla. Nejdřív se musí najít Naruto.
Ale jednoho dne šla Aki donést Sasukemu knihu, kterou po chtěl Sakuře. Byla už skoro u něj, když v tom uviděla Naruta.
Usmála a hned k němu běžela.
"Naruto! Kde jsi proboha byl? Co se stalo? A proč jsi nebyl tady? A co to máš kruci v kanclu?" Chrlila na něj jednu otázku za druhou, ale nevypadalo to, že by ho to zajímalo. Jen na chvíli se na ní podíval, ale hned zas šel dál.
"Naruto? Co ti..." Ani nestihla doříct otázku a hned visela ve vzduchu přímáčknutá ke zdi.
"Buď zticha, tvé otázky jsou mi ukradený,ať jsi, kdo jsi." Ačkoliv to řekl klidně, jeho chladný hlas dosti naznačoval, že to myslí vážně. Potom Aki pustila na zem a pokračoval v cestě.
"Naruto..." Zašeptala, vzala knihu a rychle došla k Sasukemu. Beze slov mu jí předala a rychle šla domů, aby řekla Sakuře, co se stalo.
0 komentářů:
Okomentovat