"Určitě ještě spí," pomyslela si a na rtech se jí začal rýsovat ďábělský úsměv. Potichu se vkradla dovnitř přes zadní dveře. Už dávno věděla, že Kioshi zadní dveře nechává odemčené. Dávala si pozor, ať pod ní nezavrže podlaha, či něco neshodí a došla až k ložnici. Otevřel dveře jen tak, aby se mohla ujistit, že ještě spí a znovu je zavřela. Došla do koupelny, kde vytáhla kýbl, který následně napustila ledovou vodou až po okraj. Potichu se dostala až k jeho posteli.
"Ten mě zabije," zašeptala si pro sebe. "Budíček!" Zaječela na celou vesnici a zároveň na něj vylila celý obsah kýblu.
"Áá, kdo to byl?!" Zaječel Kioshi a vyskočil z postele. Miako se stihla takticky stáhnout na druhou stranu pokoje.
"To já ne," odpověděla s milým hláskem, ale její úšklebek vyzradil všechno.
"Ty!" Zakřičel Kioshi a běžel za ní. Miako s hranou hrůzou začala utíkat.
"Ber to z té lepší stránky, aspoň se nemusíš umývat!" Ozvala se Miako za běhu po domě. Kioshi vzteky zrudl. Přidal na rychlosti a za chvíli už držel Miako u zdi.
"Tak ty si ze mě budeš dělat srandu? Že já tě zlechtám!" Pohrozil jí. Dobře věděl o její slabině.
"Ne!" Vyjekla Miako s opravdovou hrůzou. Vystrašeně se mu podívala do jeho očí. On se v těch jejich začal utápět, až zapomněl na nějaké lechtání. Pomalu se přibližoval k jejímu obličeji a přivíral oči. Ani se nenechala pobízet a zavřela oči. Najednou však uslyšeli z Kioshiho pokoje budík. Kioshi se od ní odtáhl a sklonil pohled. Miako zčervenala a radši věnovala svůj pohled protějšímu oknu.
"A-asi by ses měl jít připravit," zašeptala potichu.
"Jo, máš pravdu," hlesl a odešel do svého pokoje. Miako se svezla po zdi na zem. V hlavě se jí vířilo tisíce myšlenek, co se teď stalo.
"Nebo co se spíš málem stalo," opravila se Miako v duchu. Řekla si nakonec, že to zatím nechá být.
"Můžem?" Ozvalo se před ní. Leknutím zvedla hlavu.
"J-jo, jasně," zakoktala a nechala se jeho rukou zvednout. Celou cestu byli potichu, neodvážili se to téma otevřít. A oba byli za to rádi.
Když došli na cvičiště, nikdo tam ještě nebyl, i když měli několik minut zpoždění. Zůstali tam rozpačitě stát. Dokud nepřišla Kin, která tam na ně začala házet vražedné pohledy. Po chvíli se tam objevila Mari.
"Tak, děcka," začala Mari. Miako se jen ušklíbla, označení "děcka" se jí tak příčilo. "Dnes budou slibované souboje. Ale nejdřív bude rozcvička. Deset koleček kolem cvičistě, třicet kliků, sto dřepů, padesát sklapovaček," na to se Kioshi a Miako jen ušklíbli. Něco takového podstupovali v prvních týdnech počátku jejich kariéry shinobi. Tehdy to bylo sice obtížné, zato teď měli dokonalou fyzičku. Což se o Kin říct nedalo. Dokazoval to ten fakt, že když měli po pár minutách vše hotovo, on byla sotva v půlce a už nemohla. Mari si tiše povzdychla.
"Kin, to stačí!" Zavolala na ni, když viděla, že víc už neudělá. Kin, šťastná, že už nemusí nic dělat, přiběhla k ostatním.
"Tak, přejdeme na souboje. Protože vy dva jste spolu už několik let, tak znáte styl boje toho druhého, tak budete bojovat s námi. Já budu bojovat s Kioshim, ty, Miako, s Kin," řekla, na což si Miako jen povzdychla. Tak to bylo vždycky.
Společně s Kin poodešla na druhou stranu cvičiště, aby si navzájem nepřekáželi. I když pochybovala, že by překážely nějak dlouho.
Miako zůstala stát na místě a zavřela oči. Už dávno se naučila, že vrhnout se na protivníka zepředu, postrádá smysl. Kin však vždycky kopírovala to, co dělala ona, takže tam obě stály, ale Miako přece jen něco udělala. Když otevřela oči, v očích se jí zračila stříbrná čtyřcípá hvězda. Její kekei genkai. Protože byla sirotek a její klan až na ní už neexistoval, nikdo netušil, jak se to nazývá, ale díky tomu měla nepředstavitelnou sílu, kterou však teď použít nechtěla. Jen díky tomu dokáže zjistit, co chce udělat. Proto není divu, že byla jedna z nejžádanějších shinobi. Lidé si na mise žádali většinou výhradně jí s Kioshim, protože i on, bez žádných speciálních schopností, byl silný ninja. Byl jí rovným protivníkem, i když by jí i porazil. S jeho rychlostí a sílou se rovnat nemohla.
Miako se ladně vyhnula všem čtyřem kunaiům, které na ně hodila Kin a začala kolem ní kroužit. Sem tam na ní hodila shuriken, někdy kunai, ale s opravdovým útokem se zatím neobtěžovala. Kin se totiž nestíhala všech zbraní všímat, a kdyby se Miako schválně nestrefovala tak, aby jí to jen škráblo, nejspíš by bylo už po ní. Miako to přestalo ale bavit a přešla na taijutsu. Pokusila se jí podkopnout nohy, Kin se jí ale vyhnula, to však Miako očekávala, a proto se na rukou otočila a trefila nohou Kinin obličej. Kin pod náporem síly odletěla k nejbližšímu stromu, kde si vyrazila dech. Boj byl u konce.
Kioshi se vyhl útoku, který na něj poslala Mari. Obyčejný kunai, nic, co by stálo za řeč. Rozeběhl se proti ní a začali bojovat v taijutsu. Po chvíli, kdy se Mari jen bránila, odskočili od sebe. Mari složila pečetě a poslala na Kioshiho ohnivou kouli. Kioshi, jakožto uživatel vodního elementu, se nenechal zahanbit, a kouli jednoduchou vodní vlnou zničil. Mari však mezitím vytvořila svého klona a obě dvě se rozeběhly proti Kioshimu, který však nezahálel a vytvořil bariéru. Proto oheň, který se proti němu z Mariiných úst řítil, ho nijak netrápil. navíc Mari nebyla jediná, která tu uměla stínové klonování. Naruto je to stihl naučit, navíc jim ukázal různá využití a jak se naklonovat bez povšimnutí. Poroto Mari vytřeštila oči, když na svém krku ucítila chladnou ocel Kioshiho katany.
"Je konec," řekl Kioshi a nechal svého klona zmizet. Mari ho následovala. Potom došli za Kin a Miako.
"Tak co?" Zeptala se Mari, Kin jen tiše odfrkla něco v tom smyslu, že Miako skoro dostala. "No dobře, dne jste vyhrály,"
"Nemusíš to říkat tak nadšeně," zasyčel Kioshi.
"Cos to řekl? Mě nebudeš odmlouvat a ani tykat, to si vyprošuju, hošánku,"
"Jistě, paní! Ano, všechno, paní!" Zaječel, měl jí plný zuby
"Ty jeden spratku!" Zakřičela a hodila po něm kunai. Kioshi byl však už otočený, a i když uslyšel svištění kunaie, tak už nestihl nic udělat, protože ho hodila příliš blízko. Ucítil, jak se mu zarýval do zad. Pod náporem bolesti spadl na kolena a vykašlala krev. Slyšel, jak Miako křičela a cítil, jak mu kunai vytahuje ze zad. Mezitím dopadl na zem.
Miako bojovala se slzami, zatímco ho léčila. Byla ráda, že podstoupila trénink u Sakury, takže se stala i medic-ninjou, i když se spíše specializovala na boj. Mari si mezitím uvědomila, co udělala a Kin se radši vypařila. Miako si všimla, že Kioshi po pár minutách léčení upadl do bezvědomí, ale nepřestávala ho dál léčit. Až se jeho rána trochu zacelila, postavila se a pomalým krokem došla k Mari.
"Vy! Vypadněte odsud, jak nejrychleji dovedete! Dojdete za Kakashim-sama, řeknete mu, co jste provedla, vzdáte se postu senseie a ponesete následky. Pokud tak neuděláte, tak si mě nepřejte!" I když mluvila potichu, řekla to velice důrazně a smrtelně vážně. Z jejího pohledu přímo čišela pohrdavost.
"Ha-hai!" Vyjekla Mari a zmizela. Miako rychle přiběhla ke Kioshimu a přenesla se s ním do nemocnice, kde ho nechala v péči odborníků. Zdrceně se posadila na židli před sálem. Věděla, že to bude několik hodin, než skončí operace, o to víc byla nervózní. Nebylo to nějak moc vážné, ale příšerně se o něj bála.
"Proč se o něj tak bojím? Vždyť už byl na tom i hůř," pomyslela si. Nevyznala se v sobě, to jí trápilo asi nejvíc.
0 komentářů:
Okomentovat